Svou snachu jsem měla velmi ráda. Měli jsme dobrý vztah. Žili jsme v míru, klidu, bez skandálů, bez konfliktů. Občas se vyskytly nějaké hádky, ale vše rychle přešlo. Když otěhotněla, ztratil jsem hlavu štěstím. Už je to devátý měsíc. Bude se nám narodit kluk.
Můj syn byl nadšený, vždycky snil o tom, že bude mít syna. A hrdě prohlásil, že syna pojmenuje po svém otci. U nás je zvykem dávat chlapcům jména po dědečcích. A pak to začalo. Moje snacha udělala scénu, že je to její dítě a že už jméno vybrala.
Rozhodl jsem se s ní promluvit, ale ona řekla, že už se rozhodla. S manželem se pohádali a snacha řekla, že odejde z polárního domu k rodičům. Můj syn už je pro svou ženu velmi dobrým manželem. O takovém muži se vám může jen zdát.
Ale jeho žena si jeho pracovitosti neváží. Miluje jen sama sebe. Je to egoistka. Mohla kvůli manželovi mlčet, ale neudělala to. Naha bna naha ba. Snažil jsem se jí vysvětlit, že jde o rodinnou tradici, ale nedala se zviklat.
Překvapilo mě však, když mi snacha řekla, že se synem už jsou rozhodnuti, jak budou chlapečkovi říkat. Obecně platí, že jsou dospělí a rozhodnou se sami. Jsou to rodiče dítěte a nechají je, ať se rozhodnou sami, ale je to i náš vnuk, je to pokračování naší rodiny. O několik dní později se otázka vnukova jména objevila znovu.
Ale snacha mi dost hrubě řekla, abych se do rodinného života svého syna nevměšovala. Byl to pro mě šok. Vychovala jsem syna, v noci jsem nespala, a teď mi někdo řekne, abych se nepletla do jejich rodinného života? Prosím, řekněte mi, co mám dělat? Nevím, co mám dělat.
