S manželem jsme spolu žili pět let a snili o vlastním bytě. Nejprve jsme si chtěli vzít hypotéku, ale pak nám to rodiče nedovolili. Rozdíl je v tom, že moje matka dala část peněz a pak mlčela, a tchyně dala část peněz a každou chvíli čekala na vděk.
Asi chtěla, abychom jí za to postavili pomník. Tím to ale neskončilo. Když jsme začali montovat nábytek, pokaždé přišla a říkala nám, co a jak máme dělat. Tchyně mi nedovolila, abych v domě cokoli měnila sama.
Měla vlastní klíče, a když jsem se jednou probudila a šla do kuchyně, našla jsem tam tchyni, jak sedí a pije kávu. Byla jsem překvapená a tchyně se divila, proč nemám na sobě župan. Řekla jsem jí, že je to můj byt a že si můžu vzít, co chci, zvlášť když jsem ji nečekala.
Ukázalo se, že se tchyně přišla osprchovat od nás, protože nám objednala vanu. Proč si myslela, že chceme vanu, mi není jasné. Se sprchou jsme byli naprosto spokojeni. Nechala jsem ji tam a zavolala matce, abychom se předvedly.
Vrátila jsem se a řekla tchyni, že jsem matce už dlouho slibovala sprchu a že si pro ni matka mezitím přišla. Tchyně si uvědomila, že jsme jí udělali divadlo, a trochu se styděla. Moje matka ji vzala do restaurace, kde spolu popíjely a povídaly si.
Po tomto rozhovoru si tchyně konečně uvědomila, že se příliš vměšuje do našeho rodinného života. Rozhodla se s mou matkou, že k nám budou chodit jen na návštěvu pít čaj a nebudou se do ničeho plést. A my jsme vždycky rádi, že máme své matky.
