V roce 2005 se Helen Rey seznámila s Jerrym Skieberem. Jejich vztah se rychle rozvíjel a brzy poté se Hellen dozvěděla, že je těhotná. 6. července 2006 porodila 26letá Helen v Raleighu v Severní Karolíně dceru Tegan Alisu Skieber. Dívka se narodila zdravá, s kaštanovými vlasy a hnědýma očima. Doma byla láskyplně nazývána “Tigi”.
Brzy po narození Tegan se vztah jejích rodičů začal rychle zhoršovat. V době, kdy se její dcera narodila, Helen znala Jerryho jen něco málo přes rok. Všechno se vyvíjelo příliš rychle a dlouho ignorovala varovné signály. Po narození Tegan si uvědomila, že její vztah je u konce. Téměř okamžitě po propuštění z nemocnice se Jerry stal agresivní vůči Helen, po kterém se rozhodla ukončit vztah. Po rozchodu mladý muž neprojevil zvláštní zájem o účast na životě své dcery.
Pro každé dítě je ztráta rodiče v mladém věku těžkou zkouškou. Tegan měl štěstí. Jerryho rodiče, Geralt a Sarah Skieberovi, ochotně převzali roli pečujících prarodičů. Udělali vše, co bylo v jejich silách, aby kompenzovali nepřítomnost svého syna a zároveň podporovali Helen. Postupně se na ně začala stále více spoléhat. Pomáhali jí s péčí o děti a rádi trávili čas se svou vnučkou. Jinými slovy, vztah mezi Helen a starším párem byl nejen praktický, ale také velmi srdečný.
Roky plynuly a Tegan vyrostla v zvědavou a milující dívku. Milovala pohádkové princezny a obzvláště měla ráda fialovou barvu. Navíc ji vždy přitahovala Příroda. Ráda si hrála na zahradě své babičky a hodiny pozorovala motýly a berušky. Každý, kdo ji tehdy viděl, si všiml její pozitivní záře a hřejivého úsměvu. Podle jejího dědečka jen její přítomnost zvedla náladu a zahřála duši. Kdyby to bylo jen na jejich prarodičích, rádi by si Tegan vzali do péče, aby jí umožnili bezpečný a šťastný život. Život, který si opravdu zasloužila.
Ale Helen Ry měla své vlastní plány. Po rozchodu s Jerrym zůstala na chvíli sama. Na začátku roku 2010 se její život opět změnil. Seznámila se s 24letým Jonathanem Douglasem Richardsonem. Stejně jako v jejich předchozím vztahu se vše vyvíjelo velmi rychle a brzy se přestěhovali. Později si Helen vzpomněla: “starala jsem se o něj a měla jsem pocit, že se pomalu zamilovávám nebo už jsem zamilovaná.“
Ale stejně jako v případě Jerryho, i u jejího nového partnera se objevily alarmující známky. V té době byl Teganův otec odsouzen za obchodování se zakázanými látkami. Jonathan měl také kriminální minulost. Byl postaven před soud za napadení a poškození majetku. Toto obvinění dostal po hádce se svou bývalou přítelkyní v listopadu 2007, kdy rozbil čelní sklo jejího auta. V roce 2008 byl znovu zatčen, nejprve za verbální výhrůžky zapálením prázdné budovy a později za řízení v opilosti.
Jonathan však patřil k těm lidem, kteří dovedně skrývali svou vnitřní nestabilitu před okolím. Podle příbuzných často na Helen křičel a začal ji urážet, načež byla potichu a sražena. Navzdory zjevným příznakům Jonathanových sklonů k násilí se Helen stále více zapojovala do vztahu. Také mu dovolila trávit čas s Teganem. Připadal jí jako muž, se kterým mohla založit rodinu. Všechno ostatní pro ni bylo nepodstatné.
Krátce po začátku vztahu se Helen od rodiny Skieberových distancovala. Už neodpovídala na telefonáty a zprávy. Lidé, kteří byli nedílnou součástí Teganova života a pomáhali Helen v jejích nejtěžších dobách, byli proti její vůli vyloučeni. Pro Skiebery to byl hluboký šok. Začali hledat právní způsoby, jak získat právo na styk se svou vnučkou. V Severní Karolíně je však pro prarodiče velmi obtížné získat právo péče o dítě nebo dokonce pravidelné návštěvy, pokud jsou oba rodiče stále naživu. Jak později řekla Teganova Babička: “musíte dokázat příliš mnoho.“
Helen však šla ještě dál. Přerušila Kontakt nejen s teganinou rodinou z otcovy strany, ale i se svými rodiči. V té době s nimi ještě žila a snažila se postavit na vlastní nohy. Doma je situace stále napjatější. Její příbuzní odmítli Jonathana stejně rázně jako Skieberovi, což vedlo k neustálým konfliktům. V červnu 2010 došlo k hádce mezi Helen a její matkou Marií. Helen se nakonec rozhodla, že se odstěhuje z domova a nastěhuje se k Jonathanovi.
Toto rozhodnutí bylo bodem obratu. Tegan, která byla až dosud obklopena péčí a podporou, byla náhle zcela odříznuta od všech, kteří ji upřímně milovali a chránili. Přechod k novému partnerovi jen několik měsíců po seznámení je velmi nezodpovědné rozhodnutí, zejména pokud jde o matku malého dítěte. Můj vztah s Jonathanem byl čerstvý. Helen ho sotva znala. A co bylo ještě důležitější, neměla představu o tom, jak se bude chovat k její dceři. Navíc nebylo jasné, zda toto spojení vydrží, nebo se rychle ukáže jako prchavá Romance. Obzvláště znepokojující však bylo, že Helen už věděla o Jonathanově prchlivosti, jeho hrubosti a občasném šikanování. Přesto se rozhodla, že se k němu nastěhuje.
Ale to nestačí. Jonathan neměl vhodné ubytování. Ani o bytě, ani o domě, vůbec nic. Žil v přestavěné kůlně na pozemku svých prarodičů. Jednalo se o malý prostor asi šest metrů čtverečních s plechovou střechou, asi 45 m od hlavní budovy. Jeho prarodiče mu dovolili, aby tam bydlel v naději, že se mu vrátí život. Ale proč žil s vámi a ne s rodiči? Vztah s otcem a matkou byl velmi napjatý.
Jeho matka, Sandy Creech, byla jednou obviněna, že najala nájemného vraha, aby zabil svého otce Douga Richardsona. Sandy se nakonec musel zodpovídat před soudem a Doug přežil jen zázrakem se střelnou ránou do hlavy. Jonathanovi byl v té době jen jeden rok. Tato tragédie však zanechala hluboké stopy v celé rodině. Po incidentu byla svěřena do péče Jonathanovi jeho otec, který s ním podle pozdějších vzpomínek zacházel chladně a krutě. Sandy na druhé straně trpěla duševními chorobami a měla problémy se zakázanými látkami, takže nemohla poskytnout svému dítěti stabilní život. Proto se Jonathan ocitl v kůlně na zahradě svých prarodičů. Byl jeho jediným útočištěm.
Kůlna, V níž Jonathan žil, byla v podstatě nanejvýš dočasným přístřeškem pro chudého mladého muže. Pro výchovu tříletého dítěte byl naprosto nevhodný. Budova měla vínové dveře a čtyři okna: dvě vpředu a dvě vzadu. Uvnitř byla elektřina, ale ani vodovod, ani sanitární zařízení. Prarodiče občas dovolili používat toaletu, ale podle shodných pozorování se to stalo extrémně zřídka. Většinou obyvatelé kůlny vykonávali svou potřebu přímo uvnitř. V místnosti také nebyla kuchyň a vzhledem k ostatním podmínkám to možná bylo dokonce lepší.
Helen, Jonathan a malá Tegan spali tři na nafukovací matraci ležící přímo na podlaze. Přesto si sousedé vzpomněli, že Tegan v kůlně nevypadal úplně nešťastně. Často viděli dívku hrát na ulici a chodit po dvoře. Také Helen se snažila navenek zprostředkovat obraz šťastné rodiny a o Jonathanovi se vyjádřila pozitivně. Popsala ho jako nejdůležitější otcovskou postavu v životě své dcery a řekla, že i když je někdy přísný, ukazuje, že ji miluje a stará se o Tegan. Helen si také vzpomněla, že mu důvěřuje a věří jeho slovům.
Ale to všechno byla jen část iluze, ve kterou Helen sama věřila a o které chtěla přesvědčit i ostatní. Za touto fasádou se skrývala temná realita. Jonathanovo chování bylo nepředvídatelné. Vyhrožoval a ponižoval nejen Helen, ale i ostatní členy jeho rodiny. Jeho babička přiznala, že se ho vždycky bála. Byl krutý ke všem, kteří mu byli blízcí, a malá Tegan nebyla výjimkou. Helen tvrdila, že se snažila nastavit hranice, aby ochránila svou dceru, ale je zřejmé, že ochrana dítěte nebyla její hlavní prioritou.
