Na čerpací stanici se pokladna na chvíli odmlčí. Všichni zákazníci se stanou diváky této situace. Na scéně jsou dva herci. Bojující babička… ne… těžko ji tak nazvat. Dospělá dáma… Dobré držení těla, výrazný hlas, sebevědomý pohled.
Soudě podle aury, její mládí bylo silné, ještě před devadesátkou, v níž se prostě vysmála do tváře době. Její vnuk je s ní. Je zjevně vychován v japonských tradicích – slova “ne nebo nesmíš” jsou zakázaná. Ale rozmazlenost není synonymem pro “nenáročnost”. Chlapci je asi osm let.
Vypadá trochu jako hrdina O’Henryho “Červených kůží”. Pokladna je zavěšená. Všichni čekají. Babička vede se svým vnukem lehce trollovací dialog. Aby bylo jasno – asociativně: Babička je silná, lesklá kolejnice. Vnuk – pružné, hbité lano – schody na záchod.
– Možná to nepotřebuješ – Možná ne. Ale já se nezastavím. – Půjdu oknem! – Je protivítr. – Otevřu okno v kufru (babička má určitě džíp). – Dobře. Jestli si namočíš džíny, tak si je umyješ sám a umyješ auto. (Pauza) – Dobře. (Chlapec odchází.) – Umyl sis ruce? – Ano! – Proč lžeš? – Jak, babi ????
– Klopy jsou suché. Chlapec při příchodu a odchodu nadšeně žvýká buď “fuck”, nebo “f**k”. -Možná půjdu nakrmit holuby? -Jdi. (Chlapec odchází, vrací se s rozhořčeným výrazem) – U vchodu kouří dva strejdové. -Jdi ven a řekni jim, že u benzínky kouří zmrzlí pitomci. Ať to uhasí. Chlapec odběhne se šťastným, lítostivým výrazem a rychle se vrátí.
Za ním stojí dva z nich… silní, sebevědomí, robustní. vyzývavě drží v rukou cigarety. Když jsem je potkal, přešel bych na druhou stranu ulice. Pohled je líný a tázavý, a pak už to jde podle scénáře. Babička je vidí. Publikum se rozdělí na dvě části. Jedna vytahuje telefony a popcorn.
Druhá hledá lékárničku. Ochranka se dívá na něco za oknem. – “Jestli hledáte, kdo poslal toho kluka, tak přijďte za mnou. Jestli začnete nadávat, tak vám rozbiju píšťalku taškou.”
– “Hele, mami…” (je přerušen, jako ve škole, když učitel železným tónem “vnucuje” hloupé poznámky šikanujícího žáka). Co jsem to za mámu, ty amorfní poloblázne? Jestli si myslíš, že na mě budeš tlačit svou celulitidou, tak jsi fakt v prdeli. Už ani neotvírej pusu.
Všechno už jste si řekli. Nestáhni svůj podíl až na dno, nebo budeš hnán k zodpovědnosti (chlapec si klidně vybere kolu. Babička se k němu na vteřinu otočí, aniž by změnila tón): – Vezmi si light, tam je méně cukru (vrací se k monologu). Cigarety oba zhasněte a zahoďte je. Idioti, odpusťte mi to. Jako Gogol – tichá scéna …
jeden z chlapů najednou popadne telefon a s věcným výrazem vyjde ven …. druhý po něm … – Bábo, co když budu taky kouřit? – Když uděláš 25 taháků a nemáš co dělat a kde utratit peníze, jsi zhulenej. Jen utři židli. – Proč? – Nikotin ti teče ze zadku. – Babi, jak jste si dřív dopisovali? Nebyly iPady a telefony!!!
– Na březové kůře, k*rva (zřejmě jí došla trpělivost). Dítě se šťastně usměje. Pokladní: “Cože? Pokladní: “Pokladna má vydělané peníze”. Publikum zatleská.
