Když se manžel rozhodl přestěhovat ke své nemocné matce, dala jsem mu ultimátum: pokud odejde, nesmí se vrátit. Tohle udělal

S Olegem jsme se vzali z lásky. Během našeho vztahu se o mě staral tak dobře, že jsem nepochybovala, že s takovým mužem budu tou nejšťastnější ženou. Zdálo se mi, že naši lásku nemůže nic zničit. Po svatbě jsme začali žít odděleně v pronajatém bytě. Moji rodiče a Olehova matka zůstali na vesnici. Všechno bylo skvělé.

V naší rodině panovala naprostá harmonie. Narodil se nám syn Mychajlo. Pravděpodobně bychom žili dál klidně a šťastně, kdyby jeho matka neonemocněla. Potom Oleg trval na tom, že si ji k nám vezme.

– “An, stala se z ní pacientka upoutaná na lůžko, stará se o ni sousedka, musíme ji vzít k nám. Je to přece moje vlastní matka. Vůbec jsem nechtěl, aby Polina Ihorivna bydlela u nás. Mám malé dítě, nemůžu se starat o pacientku upoutanou na lůžko!

Nemám sílu, nervy ani chuť. A obecně platí, že nemocní lidé smrdí. Proč to musím snášet? Tak jsem hned řekla: “Máš starší sestru, ať přijde a postará se o tvou matku. Copak ji nebaví chodit po Francii?” -Ano, nemůže, má tam práci… -My taky nemůžeme, máme dítě a spoustu práce! Oleg chvíli mlčel a pak řekl:

-Tak já pojedu za mámou sám! Mně tenhle stav taky nevyhovuje. Nevím, jak dlouho bude tchyně nemocná. Nechci žít bez manžela. -Když odejdeš, měla bys vědět, že se nemusíš vrátit. Sbalil si věci a stejně odjel. No, tak to se mějte! Rozhodl se a opustil mě i mého syna.

Beaucoup de gens partagent leurs histoires avec nous pour savoir ce que les autres en pensent. Si vous avez une opinion ou une suggestion concernant cette histoire, veuillez l'écrire dans les commentaires Facebook.

Related Posts