V polovině cesty Irovi došlo palivo a hustě pršelo. Nevěděla, co má dělat, a rozhodla se zaklepat na dveře cizího domu.

Ira byl úspěšným lékařem na oční klinice v hlavním městě. Prováděla operace k obnovení zraku. Jednoho dne ji její sestřenice, kterou několik let neviděla, pozvala na svatbu. Osud ji se sestrou rozdělil, ale stále spolu udržovaly kontakt.

Ira si vzala v práci dovolenou a odcestovala do svého rodného města. Cesta trvala téměř pět hodin. Někde uprostřed cesty jí došlo palivo. Pak projížděla kolem jedné vesnice. V nesprávný čas se spustil prudký liják.

Protože neměla co dělat, musela opustit auto a zaklepat na jednu z chatrčí. Dveře jí otevřel vysoký, silný muž. Když si uvědomil, v čem je problém, okamžitě pustil Iru dovnitř. Pak prostřel stůl a dal jí horký čaj. Když bylo po jídle, z ložnice se náhle ozval dětský křik.

Muž se omluvil, odešel a vrátil se s pětiletou holčičkou v náručí. – “Soňa nic nevidí, takže se velmi bojí zvuků bouřky,” vysvětlil muž. Dívka mu ovinula ruce kolem krku.

– “Byl jste s dítětem u lékaře?” “Ano, říkali, že se to dá obnovit, ale je to velmi nákladná operace. Snažím se na ni našetřit peníze. – “Jsem oční lékař, dovolte mi, abych ji vyšetřil. Ira dítě vyšetřila. Hlavou jí bleskla myšlenka, že ji sem poslal sám Bůh, aby této rodině pomohla. – “Budu ji operovat zadarmo. O měsíc později se operace uskutečnila. Muž se radostí rozplakal a děkoval Iryně. A ona jen věděla, že udělala to, co udělat musela.

Related Posts