Na hřbitově mi jedna mladá dívka řekla: “Tamaro, ahoj. Jsem milenka vašeho manžela…”

Toma se prodírala sněhem k manželovu hrobu. Otevřela malou ohrádku a podívala se na manželův portrét. Jeho oči byly smutné a koutky úst mírně zvednuté, jako by se chystal usmát. Byl rád, že vidí někoho, kdo ho přišel navštívit.

Na hrobě však ležely čerstvé karafiáty. Bylo to zvláštní, protože obvykle rodiče toho muže vždycky zavolali, aby šli na hrob společně. Ale možná to byli jeho přátelé.

O chvíli později ke mně přistoupila mladá dívka s malým dítětem: “Tamaro, ahoj. Omlouvám se, že jsem tak neomalená, ale jsem milenka vašeho manžela. Rozešli jsme se ještě před tou strašnou nehodou, při které zemřel. O dítěti nevěděl.

Tohle je jeho dítě, jmenuje se Kosťa, jsou mu dva roky. Věř mi, miloval jen tebe… – Co… Jak se opovažuješ, co chceš? – Tamaro, poslouchej mě, prosím. Vezmi Kosťu k sobě… Už mi nezbývá moc času, doktoři říkali pár měsíců. Nevím, na koho jiného se obrátit.

Mám vaše číslo, vzal jsem si ho od vašeho manžela, když spal. Pro jistotu, ale myslel jsem, že bude lepší říct ti pravdu. Tamara byla vyděšená a měla smíšené pocity. Zjistila, že ji manžel podvádí, a teď má to dítě a její milenka brzy zemře. Tak prostě utekla ze hřbitova, nasedla do auta a jela domů. O měsíc později jí zavolala nějaká stará žena a roztřeseným hlasem jí řekla, že její milenka zemřela. Ta žena byla její matka a požádala ji, aby si pro Kosťu přijela. Toma si myslela, že dítě je nevinné.

Byl to přece Serjožin nevlastní bratr a ona byla s manželem vdaná. Byla by škoda, kdyby kvůli ní nevlastní bratr skončil v sirotčinci. Toma odešla. Když vešla do bytu, všimla si, že stará žena je dost nemocná, nejspíš jí zbývá jen málo času. Bylo jasné, že není schopná dohlédnout na dvouleté dítě. A Kosťa byl jen kopií svého otce. Toma vzala chlapce do náruče, byl klidný. Posbírala jeho věci a doklady a odvedla ho domů.

Zpočátku bylo těžké být s tímto dítětem. Dokonce schválně převrhl cereálie. Toma se na Kosťu rozzlobil a začal křičet. Chlapec k ní přišel se slzami v očích. “Nekřič, mami,” řekl chlapec. Toma vzala Kosťu do náruče a pevně ho objala. Žádné jiné děti tu nejsou.

Beaucoup de gens partagent leurs histoires avec nous pour savoir ce que les autres en pensent. Si vous avez une opinion ou une suggestion concernant cette histoire, veuillez l'écrire dans les commentaires Facebook.

Related Posts