Štěpán strávil celé dětství v sirotčinci. Po maturitě skončil ve vězení, stejně jako mnoho jeho vrstevníků. Snažil se najít práci, ale nikdo ho kvůli jeho postavení nezaměstnal. Muž se ocitl v těžké životní situaci. Bydlel v domě, který měl být už dávno zbourán. Nosil oblečení, které sbíral v odpadcích.
Z obchodu si bral prošlé potraviny, ale musel o ně bojovat s bombami a důchodci. Jednou mi jeden z nich řekl, že ho jedna stará paní pustila do domu a dala mu výborné jídlo. Říkali, že syn a manželka této ženy byli chyceni ve válce. Po té události se zbláznila. Všem v okolí říkala Ivane a zvala je k sobě domů.
Muž o tom přemýšlel celou noc. Ten příběh mu připomněl dětství a vždycky chtěl matku najít. Podařilo se mu usnout. Ve snu stál Štěpán na jakémsi vřesovišti, pak zamával křídly a vzlétl. Muž se probudil a vyšel ze své chýše. Narazil na ženu, která prodávala sedmikrásky. Právě na ty, o kterých se mu zdálo. Posbíral poslední mince a koupil kytici.
A pak se vydal za tou starou paní. Byla šťastná a pustila Štěpána dovnitř. Byt byl dokonale čistý. Byl v něm patrný nedostatek mužské síly. Štěpán jí chtěl pomoci. Zatímco její muž všechno opravoval, Irina Sergejevna prostřela chutný stůl.
Babička řekla, že na něj zítra počká. Začal jí líbat ruce a rozplakal se, že není její syn. Irina řekla, že si lidé myslí, že je blázen, ale ona není. Věděla moc dobře, že její syn je už dávno mrtvý, ale chtěla pomoci chudým.
“Budu pro tebe jako matka a ty pro mě jako syn,” zašeptala žena. Štěpán nemohl uvěřit svému štěstí. Vstoupila snad do jeho života ta pravá osoba? O týden později dostal muž práci a jeho ruce byly zlaté. Dělal všechno pro to, aby byl dobrým synem. Stará žena se k němu chovala jako k vlastnímu. Muž ji obdarovával a ona mu věnovala mateřskou péči.
