Vrátili jsme se z dovolené jako rodina. V Egyptě jsme si užili skvělou dovolenou. Nyní jsme se připravovali na pracovní dny v našem čtyřpatrovém panelovém domě. Dům je starý, obyvatelé, již ve třetí generaci, spolu vyrůstali a chovají se k sobě s úctou.
Když jsem došel ke vchodu, uviděl jsem na hřišti zaparkované cizí auto. Děti ho opatrně obcházely, aby se auta náhodou nedotkly. Pochopily, že to není levné auto. Kopl jsem do volantu, čímž jsem spustil alarm. O chvíli později vyskočila ze vchodu nervózní dívka:
– “Ty darebáku, co tady děláš?” vykřikla, když mě uviděla vedle auta. Parkoviště je o něco delší. Postavte tam své auto. Nemám vlastní děti a cizí děti mě nezajímají!” – Ať už je mají, nebo ne, je to váš problém. A zákon se musí dodržovat,” říkám klidně.
“Vidím, že nevíte, kdo je můj manžel! Ten tě obrátí naruby!” – No tak, vytáhni svého manžela ven. Promluvím s ním jako s mužem. Vidím, že nerozumíš lidské řeči, a já se neumím umazat od ženy. Čekal jsem na jejího manžela hodinu. Přijel černý džíp. Vystoupil z něj starý plešatý muž s břichem na hrnci.
Můžete ho milovat jen kvůli jeho peněžence. Začal nadávat a snažil se mě chytit za hruď. Když mě dostal pod krkem, přestal nadávat, protože začal ústy lapat po vzduchu jako ryba vyvržená na břeh. Jeho žena ječela jako požární siréna, že mě zažaluje.
Pak popadla tátu za paži a odvedla ho domů. Chvíli jsem čekal a pak jsem znovu zatlačil na kolo auta té paní. Vyskočila ven, nadávala, odjela svým autem na parkoviště a pak tam odvezla auto svého otce. Na policii samozřejmě nešla. A nešli ani ostatní. Koneckonců manželka si celou tu epopej natáčela na telefon…