Valentina se nemohla nabažit jejího vzhledu. Její přátelé spěchali – byl čas jít na matriku a ona se nemohla přestat obdivovat. Na svatební obřad bylo pozváno jen málo lidí. Jen příbuzní a přátelé nevěsty.
Serhij řekl, že přijde s rodinou, takže si dívka nedělala starosti. Uběhla hodina a půl, ale ženich se stále neobjevoval. Valeria mu zavolala zpátky: “Volající je nedostupný, zavolejte prosím později.” Serhij si vzal telefon. Hosté už začínali být nervózní, proč se opozdil?
Jejich řada už minula, ale Valentyna doufala, že se ženich objeví. Vyšla na verandu a rozhlížela se, jestli Serhij nepřijde. Nedaleko kouřil muž převlečený za ženicha. Všiml si dívky, které z očí kapaly slzy. Zeptal se jí, co se stalo.
Když mu Valia řekla, že ženich nepřišel, muž řekl, že s ním je to stejné. Nevěsta nepřišla. Podívali se na sebe. Muž se představil: “Roman.” “Valentino,” odpověděla dívka, “myslela sis totéž co já? Chceš se vdát? Valentina přikývla hlavou. Rychle si pozvali vlastní svědky a nechali je zapsat. Ukázalo se, že si na svatbu pronajali stejnou restauraci, ale v jiných místnostech.
Matky a otcové se seznamovali a nevěděli, jak se mají chovat. Nebyli na to připraveni. Ale když si sedli ke stolu, po první skleničce se všechno vrátilo do normálu. Svatba byla hlasitá. Hosté na obou stranách si ani neuvědomovali, že mají nové ženichy a nevěsty. Roman a Valentina se našli. Děkují svým bývalým, že je včas nechali na matrice. Dnes vychovávají dvě dcery. Roman říká, že u toho nezůstanou, chce ještě syna.
Valentýna se jeho slovům šťastně směje. Několik let po svatbě se Valerie setkává se svým bývalým snoubencem. Nepoznala ho. Přišel k Valentyně, zastavil ji a omluvil se jí. Zeptal se jí, jestli s ním chce znovu chodit. K Serhijovu velkému překvapení se Valentýna šťastně zasmála, poděkovala mu a šla si po svém. Muž se za ní překvapeně podíval. Za co mu děkovala?
