Alla, moje kamarádka, zdědila majetek po své zesnulé tetě. Teta zemřela mladá, bylo jí pouhých 63 let, měla oboustranný zápal plic, jezdila do sanatorií, ale už bylo pozdě, její tělo už nedokázalo vzdorovat. Teta jí jako dědictví odkázala daču.
Kromě Ally neměla teta žádné další dědice. Její manžel zemřel před patnácti lety, nikdy neměli děti a Alla pro ni byla jako dcera. Od toho dne uplynul týden a ona se s manželem rozhodla, že si daču prohlédne. Všechno na ní jí připomínalo její zesnulou tetu Lídu, všude byly háčkované bílé ubrousky a křišťálové soupravy, každý milimetr byl tou ženou prosycený. Zůstali s manželem na dače celý den, chtěli uklidit.
Přesto všechno tam teta už dlouho nebyla. Byla tam spousta prachu. Nakonec se Alla rozhodla umýt podlahu v hlavní ložnici, dala mop pod postel a na něco narazila, byla to truhla, rozhodla se ji vytáhnout a podívat se, co je uvnitř.
Zavolala manželovi, aby se s ním podělila o svou radost. Truhla obsahovala rodinnou šperkovnici a starožitné šperky. K tomu všemu tam byl velký sous vide. Ráno se Alla probudila a zjistila, že tam není ani její manžel, ani truhla. Myslela si, že je možná v kuchyni a snídá. Nikoho tam však nenašla. Čekala na manžela a myslela si, že se brzy vrátí, že odešel na služební cestu a že truhlu prostě schoval před zvědavýma očima.
Uplynul týden, manžel ani truhla v bytě nebyli a nikdo jí nevolal. Alla se nakonec bytu vzdala a odešla bydlet k tetě na daču. Policejní oznámení na manžela nepodala, myslela si, že se vzpamatuje, zvlášť když mu ukradené věci nepřinesou štěstí.
Co myslíte, za měsíc se k ní manžel připlazil, kál se, říkal, že se mýlil, ať mu odpustí. Za celou tu dobu neutratil žádné peníze, ale stihl porodit šperky a krabičku. Alla samozřejmě nečekala, že se v jejím životě znovu objeví. Krabičku mu vzala, ale odpustit mu nedokázala, i když ho milovala.