Několik dní po matčině smrti našla dívka svého otce s matčiným přítelem. Pak…

Už spouštěli tělo do jámy, babička plakala do už tak promočeného kapesníku a dědeček ji držel za ruku. Marina stála s babičkou a také tiše plakala. Dívčiny oči zalétly k otci, který z nějakého důvodu stál odděleně vedle matčina přítele Ira.

Marině se to zprvu nelíbilo. Vždyť měl být s ní, byla to povinnost její matky, tak proč byl s Irou… Den předtím jela matka s Marinou k prarodičům na daču. Marina otevřela okénko auta a vystrčila ruku, lehký vánek si pohrával s dívčinou paží. -Marino, je to nebezpečné, zavři okénko. – “Ale mami, je to zábava. Proč nejsem jako ty?

-Jsi stejně krásná.” -Neblázni, jsi taky moc krásná. Ve tvém věku jsem byla dokonce tlustá. Po večeři s prarodiči mamince někdo zavolal. Z toho telefonátu matka zbělela a znervózněla.

-Musím se urychleně vrátit do města,‖ bylo to poslední, co Maryna od matky slyšela. Po probuzení Maryna celou noc nespala. Šla se do kuchyně napít vody. A pak uviděla následující obraz: její otec seděl na židli a na klíně mu seděla matčina kamarádka Ira. Dívka neodvrátila pohled od jejího rozzlobeného pohledu.

-“Aha,” řekla Ira, když Marinu uviděla. Okamžitě si urovnala halenku, obula si boty a vyběhla z domu. – “Marino, je mi to líto… je mi to líto!” začal její otec. – “Jak jsi mohla, hned po mámině smrti… Nenávidím tě. -Marino, je mi to moc líto. Donutil jsem mámu nastoupit do auta a pak se stala ta nehoda. Chápu to, ale mrzí mě to.

-Kdybys opravdu chápala, že máma nastoupila do auta kvůli tobě, neseděla bys tu s Irou. Po tomto rozhovoru se Marina přestěhovala k prarodičům. Neřekla jim celou pravdu, aby se staří lidé necítili špatně. S otcem ale přestala komunikovat a zdá se, že navždy.

Beaucoup de gens partagent leurs histoires avec nous pour savoir ce que les autres en pensent. Si vous avez une opinion ou une suggestion concernant cette histoire, veuillez l'écrire dans les commentaires Facebook.

Related Posts