Tak se stalo, že rodina mého syna žila vždy se mnou. Líbilo se mi, že jsme žili jako velká a semknutá rodina. Nikdy jsme se se snachou nehádali, naopak jsme si pomáhali a naslouchali názorům toho druhého.
Můj syn a snacha mají tři děti. Vždy jsem jim s nimi pomáhala. Někdy si manžel se snachou společně vzali léčivou rostlinu a starali se o děti. Všichni nosili do domu peníze. Nikdy jsme je nedělili a nepočítali, kdo přinesl víc.
Kvůli neustálému shonu jsem chtěla jít co nejdříve do důchodu. Když se tak konečně stalo, všechny domácí práce připadly na mě a já z toho měla radost. Ráno jsem vstávala, připravovala snídani pro snachu a syna, posílala je do práce a pak se věnovala vnoučatům.
Vždycky bylo co dělat a já měla hodinový rozvrh, protože jsem musela vozit děti do kroužků a na kroužky a z kroužků. Moje štěstí netrvalo věčně: jednoho dne jsem dostala textovou zprávu od svého syna. Zřejmě nebyla určena mně.
“Nejenže mi maminka sedí na rameni, ale ještě potřebuje koupit léky.” A tak jsem se na ni podíval. Po jejím přečtení se mi zhroutil svět. Nečekala jsem, že si o mně vlastní syn bude myslet něco takového.
Dávala jsem jim celý svůj důchod, starala se o děti, dělala všechno kolem domu, a on měl o mně takový názor. Dostávám některé léky zdarma, je to výhoda, kterou máme pro důchodce. Po rozhovoru se synem jsem mu řekl, že mu odpouštím. Ale uvnitř se všechno smrsklo. Už jsem s nimi nemohla žít