Moji sousedku Marinu vychovávala pouze babička. Od narození neměla rodiče, matka jí zemřela po porodu a otec neunesl žal a odešel za ní. Zůstala jí jen silná babička. A tak se stalo, že si Marina na střední škole začala románek se synem bohatých lidí. Ten zrovna projížděl naším městem. Když zjistil, že je Marina těhotná, těsně před maturitou jí dal peníze, aby se dítěte zbavila. Marina to však nehodlala udělat.
Za jeho peníze si koupila kočárek a postýlku a porodila vlastní dítě. Porodila hned dvě holčičky. Její babička byla jediná, kdo Marinu v nouzi podpořil. Všichni kamarádi se k ní otočili zády, učitelé ve škole ji odsuzovali a sousedé si šeptali za jejími zády.
Marina mezitím začala pracovat na částečný úvazek, kde se dalo. Myla podlahy a nádobí. Byla velmi unavená, ale musela nějak uživit své dvě dcery a babičku. Když šly holky do školky, Marina šla na univerzitu a po večerech dál myla nádobí v kavárnách.
Oleg se vrátil z armády na univerzitu. On a Marina byli starší než jejich spolužáci, dívali se na svět jinak, byli vážnější. Oleg začal Marině hodně pomáhat. Myslela si, že se k ní chová jen jako ke kamarádce, ale ukázalo se, že Oleg cítí něco víc.
O půl roku později se jí přiznal ke svým citům, které byly vzájemné. Po maturitě se Marina s Olegem vzali a vůbec ho nezastrašilo, že už mají dvě děti. Marina měla s Olegem třetí dítě, chlapce. Tak vytvořili velkou a silnou rodinu.
