Už jako malá holka jsem měla sen. Chtěla jsem mít velkou a semknutou rodinu. Byla jsem šestnáct let vdaná. Svého muže jsem milovala. Po svatbě jsem otěhotněla a porodila dceru. Můj otec ji rozmazloval. Naše dcera milovala svého otce víc než cokoli na světě. Byla jsem smutná, ale nedávala jsem to najevo.
V posledních letech jsem si všimla, že můj manžel vůči mně ochladl. Brzy jsem zjistila, že v manželově životě je ještě jedna žena. Podala jsem žádost o rozvod. Když se moje dcera dozvěděla důvod rozvodu, přestala se svým otcem komunikovat.
U soudu jsem se však dozvěděla, že se dcera rozhodla s otcem zůstat. Žádala jsem ji, aby mě neopouštěla, ale dcera mě nechtěla poslechnout. Navíc začala laskavě komunikovat s otcovou novou ženou a opustila vlastní matku.
Trpěla jsem, v noci jsem plakala, byla jsem rozervaná. Připadala jsem si zbytečná a nepotřebná. Sestra mi radila, abych se jim pomstila. Když jsem si šla pro své věci, nikdo nebyl doma. Smíchal jsem syrová vejce s makrelovou šťávou, nalil tuto směs do injekční stříkačky a začal ji vstřikovat do tapet, čalounění nábytku a různých štěrbin.
Odnesla jsem z bytu všechno, dokonce i nádobí, dokonce i dceřiny věci, které si sama koupila. Ať se jí o všechno postará otec, když si ho vybrala. Chtěl jsem, aby oba trpěli. Manžel si uvědomil, že jsem to udělala, a pohrozil, že zavolá policii.
Nelituji ničeho a mou vinu mi nemohou dokázat. Cítím se jako vítězka. Myslím, že dostali, co si zasloužili. Pomstila jsem se za jejich zradu. A neříkejte mi, že si to moje dcera nezasloužila. Zrada je rána do srdce. Je velmi těžké nemyslet na pomstu, když jste do ní investovali spoustu lásky, úsilí a času.
