Od samého začátku rodinného života jsem se snažila být pro svého manžela lepší, než ve skutečnosti jsem. Nelitovala jsem se, tvrdě jsem pracovala, někdy ani neodpočívala, aby bylo doma dokonale čisto.
Vdávala jsem se brzy, v devatenácti letech. Tehdy jsem ještě úplně nechápala, jak se má správně chovat. A tchyně za mě nasadila krk. Zpočátku jsme bydleli u manželových rodičů. A tchyně mi řekla, že se jejímu synovi nevyrovnám. -“Pamatuj si, že přijde den, kdy tě můj syn opustí. Pak začal můj manžel stoupat po kariérním žebříčku a my jsme se mohli odstěhovat od jeho rodičů.
Ale tchýnina slova mi často zněla v hlavě. Bála jsem se, že mě manžel opustí. Proto jsem se ho snažila ve všem poslouchat a ignorovat své vlastní touhy. Nepamatuji si, kdy jsem si naposledy koupila něco nového, přestala jsem se o sebe starat. Úplně jsem se rozpustila ve svých dětech a manželovi a zabředla jsem do každodenního života.
Peníze, které mi manžel dával na osobní výdaje, jsem opět utratila za potraviny do domácnosti. A v poslední době jsem si všimla, že manžel zůstává po práci dlouho do noci. A když přijde domů, je velmi unavený. Třeba se ani nedotkne večeře, jde rovnou spát. Začala jsem mít podezření, že se s někým schází. Kvůli tomu jsem v noci plakala a vzpomínala na slova své tchyně. Zdálo se mi, že mě manžel každou chvíli opustí.
Měla jsem strach, protože ho mám moc ráda a nedokázala jsem si představit, co si bez něj počnu. A pak mi jednou večer manžel řekl: “Miláčku, vzal jsem si práci navíc, abych ti splnil tvůj sen, jedeme na měsíc k moři. Vidím, jak jsi unavená a jak moc si potřebuješ odpočinout. Rozhodně jsem nečekala, že to uslyším, ale byla jsem tak šťastná. A to už jsem se bála a vymýšlela si neexistující zradu.
