Všem klukům se křehká blondýnka Marička líbila. Kráska však s opětováním náklonnosti pánů nijak nespěchala. Chlapi se z její krásy vytráceli, ale ona cítila, že setkání s tím jediným ji teprve čeká. Když Máša přivedla svého snoubence na setkání s rodiči, celá vesnice byla překvapená.
“Jak se může tak krásná dívka zamilovat do takového chlapa?” lidé si šeptali: “Vůbec se nevyrovná naší Maričce. Ani Mariččina matka nevěřila, že by její dcera byla připravena strávit život s takovým chlapem. Chtěla pro své dítě ten nejlepší život. A Andrij nejenže nebyl hezký, ale ani možný, pocházel z chudé rolnické rodiny.
“Mami, Andrij je hodný a upřímný. Má mě rád a já mám ráda jeho. To je to nejdůležitější. Vím, že mi každý připomíná mou krásu. Říkají, že bych si našla hezčího muže. Ale krása není věčná. Věčná je jen láska,” přiznala Marička. Rodiče naštěstí dceřinu volbu nezpochybňovali.
Brzy poté oslavili ve vesnici honosnou svatbu. Rozhodli se zůstat ve městě, protože Andrij tam měl práci a Marička dokončovala studia. Později se manželům narodil syn a o rok později dcera.
“Halio, kdybys jen věděla, jak moc miluje mou Marii, jak moc si hraje s dětmi,” řekla Mariina matka své přítelkyni po návštěvě mladé rodiny. I ona vydělává hodně peněz, takže je unavená. Ale stará se o Maričku, dbá na to, aby si odpočinula a vyspala se. A víte, jak říká mé dceři? Modrooké štěstí…
Po takových rozhovorech začalo mnoho žen ve vesnici Maričce závidět. Vždyť ani jedna z nich netrpěla s opilým manželem. Byly i takové, které bez jakékoli pomoci nesly celou domácnost a výchovu svých dětí. Trpěli za ty šikovné, věrné. Proto se nikdo nikdy nezmínil o tom, že je Andrij ošklivý a že se k Maričce nehodí.
O několik let později postihlo jejich rodinu neštěstí. Marichka se vracela z práce a srazilo ji auto. Ukázalo se, že řidič byl opilý. Mladá žena sotva přežila a utrpěla vážná zranění. Bylo jí řečeno, že bude potřebovat dlouhou rehabilitaci.
Ženy ve vesnici o této události diskutovaly a přemýšlely, zda Andriy někdy opustí svou nemocnou ženu a dvě děti. On však neměl v úmyslu svou Maričku opustit. Sám se staral o děti, pral a vařil, běhal do nemocnice za svou milovanou. A prostě řekl: “Nedělej si starosti.
Všechno bude v pořádku. Společně překonáme všechny výzvy. Jsi moje modrooké štěstí. Podruhé v životě musel naučit svou ženu postavit se na vlastní nohy a udělat první kroky. Ale díky jeho lásce Marička prohlédla. Manželé žili dlouhá léta ve vzájemném porozumění a úctě. Ale i teď, když jejich děti i vnoučata vyrostla, nazývá šedovlasý muž svou ženu svým modrookým štěstím.
