Byla jsem vdaná deset let, dceři bylo šest let. Hned po svatbě jsme s manželem začali žít odděleně a nedávno jsme se přestěhovali do vlastního bytu. Rodiče mi pomohli s stěhováním a moje matka, která osm let pracovala v zahraničí, nám finančně pomohla. Můj otec navrhl zaregistrovat byt vlastním jménem a pak ho převést na mě nebo mého vnuka.
Ale odmítl jsem, když jsem řekl, že můj manžel a já se nebudeme cítit jako skuteční mistři bydlení. Moje matka se nehádala a nepřevedla peníze na byt a opravu, a my jsme je zaregistrovali pro mě a jejího manžela ve stejných podílech. Před několika měsíci jsme se přestěhovali do nového domova a stále jsme kupovali nábytek.
Byl jsem tak nadšený a dokonce jsem přemýšlel o tom, že budu mít druhé dítě. Naše dcera šla do první třídy, a teď jsme měli svůj vlastní domov, který nám umožnil přemýšlet o dovolené v souvislosti s těhotenstvím a porodem.
Ale druhý den se všechno změnilo. Domů jsem se vrátila z práce a začala vařit večeři. Když se můj manžel Jaroslav vrátil domů, požádal jsem ho, aby šel do obchodu na chléb a zakysanou smetanu.
Odešel, ale omylem nechal telefon doma. I když tomu tak nebylo, telefon přišel SMS, kterou jsem neotevřel, ale četl část na obrazovce. Bylo jasné, že můj manžel má jinou ženu. Když se vrátil, jeho tašky už byly zabaleny a já jsem ho požádal, aby odešel navždy.
Myslím, že poté běžel ke své matce, protože jeho tchyně se objevila příští ráno. Dal jsem jí čaj s koláči a posadili jsme se, abychom pili čaj. Nejprve jsme seděli tiše, ale pak přiznala, že byla v této situaci před 20 lety, když se dozvěděla o jiné ženě mého tchána. Zpočátku se chtěla oddělit, ale manžel ji přesvědčil, aby zůstala, a ona si udržela svou rodinu.
Nyní, když jejich děti vyrostly, byla šťastná, že udělala správné rozhodnutí. Moje tchyně odešla a já nevěděl, co mám dělat a jak postupovat. Můj manžel nadále volal a posílal zprávy, prosil o odpuštění, sliboval, že se to už nikdy nestane. Myslím, že mu mohu odpustit, ale nevím, jestli mu mohu znovu věřit.
