Zamiloval jsem se do Yaryny a oženil se s ní. Přestože jsem si přál mít děti, ona je nechtěla. Stal se zázrak, když Yaryna otěhotněla s trojčaty. Bohužel děti v nemocnici opustila a utekla, takže jsem na jejich výchovu zůstal sám. Staral jsem se o děti a prošli jsme si vším. Už jsem se nikdy nevdala a plně se věnovala jejich výchově. Chodili jsme spolu do školky, do školy i na univerzitu. Jsou tím nejdůležitějším v mém životě.
Jednoho dne, po tolika letech, se na prahu našich dveří objevila Yaryna. Chtěla jít dál a promluvit si se mnou. Sedli jsme si a povídali si a ona se začala vymlouvat, že mě nemiluje a nechce děti. Pak chtěla peníze a bydlení. Odmítli jsme a ona se naštvala a zažalovala nás o výživné. Já jsem ji však již dávno zbavil rodičovských práv, protože se více než rok neúčastnila života dětí. Soud její žalobu zamítl. Myslím, že jsme udělali dobře, když jsme ji nepodpořili.
Nikdy se o děti nestarala ani se nepodílela na jejich životě a já jsem jí nehodlala dovolit, aby nás teď, když měla finanční potíže, zneužívala. S dětmi jsme si vždycky byli navzájem oporou a budeme i nadále rodinou, ať se stane cokoli.