Irina, budoucí manželka mého syna, se mi od začátku nelíbila. Synovi jsem přímo řekl, že se k sobě nehodí. Faktem bylo, že Irina byla obyčejná dívka a bylo jasné, že ji zajímají jen peníze mého syna. Ale pochopil jsem, že to není jen další koníček mého syna, že všechno je vážné.
Všechno směřovalo ke svatbě a já i můj otec jsme si dělali velké starosti. Snažili jsme se synovi svatbu rozmluvit, ale marně.
Vzali jsme se a Ira brzy otěhotněla. Když jsme se se snachou setkali v porodnici, podíval jsem se na dítě a hned jsem si uvědomil, že můj vnuk není vůbec podobný nám. Byl světlé pleti a měl modré oči.
A můj syn a moje žena byli tmaví. Irina si nejspíš uvědomila, že jsme přišli na její podvod, a od té doby s námi nekomunikuje. Posílala nám pouze fotografie dítěte a my jsme byli stále více přesvědčeni, že chlapec není náš. Jednoho dne jsme se rozhodli, že je čas uvést věci na pravou míru.
Ale rozhodli jsme se udělat něco chytřejšího: dali jsme mladým lidem poukazy k moři a dohodli jsme se, že nám vnuka na týden pohlídají. Jakmile odjeli, vzali jsme všechny potřebné materiály – sliny dítěte a mého manžela – a objednali test otcovství.
Přišly výsledky a potvrdily naše obavy. Po návratu jsme synovi hrdě předali výsledky testů. Nic nám neřekl: prostě si dítě vzal. O týden později přišel s novým testem, podle kterého byl biologickým otcem dítěte on.
V tu chvíli se na mě manžel překvapeně podíval. Vyvstala otázka: Kdo je skutečným otcem našeho syna? Začala jsem mluvit nesmysly a říkat, že naše laboratoř je deWaive, že to museli poplést. Sakra: sotva jsem se z toho dostala, neprozradila jsem tajemství, které jsem držela přes třicet let.
