Můj soused byl osamělý muž. Neměl nikoho. Po odchodu manželky se uzavřel do sebe. Navzdory svému věku byl velmi aktivní a energický člověk. Rozhodl se přestěhovat do prázdninové vesnice.
Čerstvý vzduch a slunce byly pro jeho zdraví skvělým řešením. Šel po cestě a uslyšel zvuk kola. Ustoupil stranou, aby cyklistovi uvolnil cestu.
Pustil tašku na zem, cyklista ji sebral a pokračoval v cestě. Na tašku nemyslel, nebylo v ní nic důležitého. Myslel jen na to, že byl okraden ve dne – a tak snadno. Měl úplně zničenou náladu. Pokračoval v chůzi a uviděl stejného cyklistu. Ten byl zraněný na koleni. Přišel a řekl, že Bůh trestá každého za jeho špatné skutky.
Ukázalo se, že to byla dívka. Protože byl v mládí lékařem, vyšetřil jí koleno. S jejím kolenem nebylo nic v nepořádku. Prosila, aby ji nevodili na policii. Dívka slíbila, že už to neudělá. Byla velmi hubená: nejspíš už dlouho nic nejedla. Byl to hodný muž, vzal ji k sobě domů a dal jí najíst.
Dívka řekla, že žije se svou matkou. Její matka je velmi nemocná a nemají peníze na jídlo. Dal dívce několik konzerv a nějaké peníze. Sousedé mu však řekli, že dívka je zlodějka, která všechny okrádá, a že její matka pije. Druhý den ráno se vydal do domu, kde dívka bydlela.
Byla jediná doma. Plakala strachy a vyprávěla mu všechno o své matce. Pozval ji, aby se k němu nastěhovala. A tak měl vnučku! Každý večer plakal radostí. Konečně měl život smysl.
