Po smrti své ženy zůstal Ivan s dcerou úplně sám. Bydleli ve vesnici, v solidním domě obklopeném velmi rozsáhlým pozemkem. Příběh se odehrál, když bylo Nasťe devět let. Její otec si začal všímat, že dívka často chybí doma a chodí ven.
Mohla být pryč dlouho a muž si začal dělat starosti. Faktem je, že v okolí nemají žádné sousedy ani děti, se kterými by Nasťa mohla chodit. Dům stojí na samém okraji vesnice. Začal se Nasťi vyptávat, ale dívka řekla, že se jen procházela po zahradě.
Odpověď se muži nezdála příliš uklidňující, a tak se rozhodl, že se přesvědčí sám. Když Nasťa opět vyšla z domu, rozhodl se ji muž následovat. Držel se v určité vzdálenosti, aby si ho dívka nevšimla, a následoval ji. Náhle ho Nasťa zavedla ke starému domu, který stál na samém okraji země.
V tomto domě bydleli jeho rodiče. Byl dvacet let prázdný. Když se Nasťa přiblížila k domu, dveře se tajně otevřely. Muž šel za nimi. Nasťa seděla se starou ženou u stolu, na kterém bylo několik skromných pochoutek.
Žena se nejprve vyděsila a chtěla utéct, ale muž jí to nedovolil. Tady si všechno vyprávěli. Marii Ihorivnu děti vyhodily z domu a ona zůstala na ulici. Putovala na jejich pozemek a usadila se ve starém domě. Nastia ji našla. Bylo jí stařenky líto, a tak ji často navštěvovala a nosila jí jídlo. Ivan dovolil ženě, aby tam dál žila, a dokonce jí začal sám pomáhat.
