Říká se, že náhody nejsou nikdy náhodné.Právě jsem to zjistil. Byl to obyčejný den. Šel jsem do supermarketu, nakoupil a zamířil k východu.
Najednou se u brány rozezněl alarm a já uslyšel volání: – Vrať se! – Byl to člen ochranky, ale zdálo se mi, že ho odněkud znám. Podíval jsem se na jméno na jeho odznaku – Rafale, jsi to ty?
– Ano, a známe se? Muž se na mě ještě několik vteřin díval. Už jsem si myslel, že jsem se spletl – Natálie? – Poznal mě. – Nemyslel jsem si, že se potkáme po tolika letech – byla to devadesátá léta.
Holky se tehdy zamilovávaly do “zlobivých” kluků. A já jednoho takového dostal – černá kožená bunda, motorka, husté vlasy, které byly působivé i pod helmou.Hodně jsme si povídali, smáli se, měli nějaké plány.
– Stanu se kaskadérem. Budu hrát ve filmech,” řekl Rafal. Oběma nám tehdy bylo 19 let. On byl studentem prvního ročníku herecké školy. V létě chodil na různé brigády, aby si něco vydělal. Ale viděl jsem i jiné kluky, jak se dvoří dívkám.
Taky jsem snila o takovém druhu romantiky – filmy, květiny, kavárny – a tak mě zval na rande. Tehdy jsem nevěděla, že se pokaždé modlí, aby bylo dost peněz na zaplacení. A já si vždycky objednala tiramisu.Tehdy to byla novinka a byl to nejdražší dezert, ale moc mi chutnal.
Alespoň na chvíli jsem si připadala jako v Itálii. Snila jsem o tom, že se stanu slavnou módní návrhářkou v Miláně, a jednou jsme si objednali šampaňské. Po pár skleničkách mi Rafal navrhl, abychom šli k němu domů a abych tam zůstala přes noc. Později jsem zjistila, že šampaňské zaplatili jiní muži.
Dívali se na mě jako na kus masa, když už jsem byla opilá a chodila po kavárně jako na přehlídkovém mole v Miláně. Rafał mě tedy odvezl domů. Byla to nejkrásnější noc mého života. Stala se ze mě opravdová žena a zamilovala jsem se do něj ještě víc, ale o měsíc později mi dal kopačky.
Všechny mé dívčí sny se v mžiku rozplynuly – Víš, potkala jsem zkušenější ženu. Je pro mě vhodnější. Už toho hodně dokázala a může mi pomoci. Chci se stát kaskadérem. A má přátele z branže. Dokonce mi zařídila zkoušky,” řekl. “Je to důležitější než naše láska?
– Zeptala jsem se a odešla. To, co se mi v tu chvíli odehrávalo v srdci, se ani nedá popsat slovy. Chtěla jsem se uzavřít před celým světem a křičet z bolesti a frustrace.Ale pořád jsem chtěla být s ním.
I když mě takhle opustil. A teď ho potkávám po dvaceti letech – ne pohledného kluka s bujnými vlasy, ale tlustého a plešatého muže. Hlídač v supermarketu – Nestal ses nakonec kaskadérem?
– Zeptal jsem se – Nestal jsem se jím, nevyšlo to. Ne vždy máte to, co byste chtěli. Ale vidím, že se vám to daří. Podle oblečení to poznáš.Odešla jsem z obchodu, ale nějak jsem na Rafala nemohla zapomenout. Ale on už není ten drsňák v černé kožené bundě a já nejsem holka bez paměti.
O pár dní později jsem ho v obchodě viděla znovu. Nejdřív mi chtěl odnést nákup do auta: “Pomůžu ti, proč musíš nosit,” navrhl mi. No, ze slušnosti jsem souhlasila.Najednou byl zmatený a zamumlal něco, čemu jsem zprvu nerozuměla: – Víš, já byla tenkrát tak hloupá.
Mladej sráč, ničemu jsem nerozuměl… – Ale už je to tak dávno, že jsem na to už zapomněl. Mám práci, rodinu. Můj manžel má vlastní firmu, všechno dopadlo, jak mělo – Myslíte si, že jsem neúspěšná?
Že mi v životě nic nevyšlo? Myslíš si, že jsem tak nešťastný – proč, je to na tobě vidět. Nezapomeň, že jsem tehdy mluvil o zkouškách. Teď už bych tam nešel. Neměl jsem žádné zkušenosti. Zlomil jsem si nohu. No, a pak už o mě neměli zájem. Musel jsem se toho nápadu vzdát.
Vzal jsem první lepší práci, abych měl nějaké peníze. Ale později se mi v kariéře už tolik nedařilo.Oženil jsem se, byli jsme spolu deset let, pak jsme se rozvedli.Odešla za bohatým Italem. Svého syna nechala u mě. A vidíte, tak to bylo i se mnou.
A můj syn je stejný jako já v mládí. Chce se stát hercem. Radím mu, aby to nedělal, nechci, aby opakoval moje chyby. Neposlouchá mě. Říká, že si to musí zjistit sám. A co můžu udělat já?
Nejdůležitější je, že není celoživotním bodyguardem jako já – Víte, váš syn si plní svůj vlastní sen. Jsem přesvědčen, že se stane hercem. A nebude opakovat vaše chyby – ale něco jsem pochopil.Všechno v životě se člověku vrací.A vše, co děláme, má své důsledky.
