Chápu, že život je teď dost těžký – nikdo nedostane bydlení od státu a musí si na něj vydělat sám.Ale proč by to měl být můj problém?
Ano, mám dva syny, kteří jsou dost staří na to, aby brzy založili vlastní rodiny, ale je to jejich problém, aby uživili své ženy a děti. Můj nejstarší syn Miloš mi nedávno řekl, že se hodlá oženit.
Samozřejmě mu to přeji a moje budoucí snacha je docela hezká a milá dívka. Ale ne zas tak moc, abych s ní chtěl žít pod jednou střechou. A syn klidně přišel a řekl, že ze začátku budou bydlet u nás, v jeho pokoji, a pak to nějak vyřeší.
Okamžitě jsem protestovala – když je připraven na manželství, ať je připraven si pronajmout samostatný byt.V mém domě určitě nebudou dvě hospodyně a já nemám chuť ani sílu živit jeho a jeho ženu. Miloš se urazil a nazval mě sobcem.
Možná to tak je, ale já si přesně pamatuji, jak jsem hned po svatbě musela žít v manželově domě. Nemůžu říct, že to byla noční můra, ale příjemné to také nebylo. Moje tchyně, přestože je poměrně klidný člověk, mě často vrhala do rvaček a hádek.
Chtěla, aby všichni v domě žili podle jejích pravidel, a já jsem se vzpouzela a dělala věci, abych ji rozzlobila. Dokázali jsme spolu celé týdny nemluvit nebo se přede všemi hádat – celá rodina o našem složitém vztahu věděla.
Tchyně kritizovala všechno, co jsem dělala – jak jsem uklízela, jak jsem vařila, jak jsem se oblékala a jak jsem mluvila. Prostě jí na mně všechno vadilo, a to trvalo víc než rok, dokud jsme se nepřestěhovali do vlastního bytu, kde jsem se stala plnohodnotnou hospodyní.
Tehdy jsem si myslela, že já jsem ta, která má pravdu, a tchyně je zlá žena, která svou snachu nenávidí. Teď se na to dívám z jiného úhlu.
V určitém věku chcete mít klid a harmonii – nemáte chuť sdílet domov s jinými lidmi. Chcete přijít do svého domova a dělat si, co chcete, a nemyslet na to, že rušíte někoho jiného.
Nechcete, aby do vašeho domova přišel někdo cizí a měl v něm stejná práva jako vy – je to váš domov a vy ho máte na starosti.Nechci mít se svými dětmi špatný vztah kvůli každodenním neshodám. Nechci být tchyně, která nenávidí svou snachu, a proto je lepší žít odděleně a hned se navštěvovat – myslím, že to syn pochopí a za chvíli mi za to poděkuje.
