Pocházím z malé vesnice. S manželem jsme vždycky snili o životě ve městě. Celý život jsme na něj sháněli peníze. Strávili jsme spolu krásných pětadvacet let.
Nedávno však můj manžel zemřel a asi před pěti lety jsme si konečně splnili sen – koupili jsme si dvoupokojový byt. Byla jsem ale natolik zvyklá žít na venkově, že jsem se stěhovat nechtěla.
A můj muž mi jednou řekl: “Tenhle byt je pro tebe, Anno. Budeš ho pronajímat, peníze navíc na důchod se ti budou hodit, a až bude nejhůř, prostě ho prodáš.
Nevím, jestli se o tebe budu moct vždycky postarat, a tenhle byt tě zachrání a tvůj syn se bude moct starat o vlastní bydlení. Už je dospělý.” Všechno bylo v pořádku, ale nedávno se Michael rozhodl oženit. Nechtěl žít se mnou na vesnici, chápu, moderní mladí lidé nechtějí zůstat na vesnici.
A tu mi Michael začal jemně naznačovat, že bych mu měla dát byt, než si vydělá na vlastní. Protože pronájem bytu je velmi drahý, ano, nikdy nesežene peníze na vlastní byt. A tak mě pomalu začal přesvědčovat, abych jim udělala takový dárek ke svatbě. Můj manžel by byl proti takové situaci. Ale mně bylo syna líto.
Hodně jsem přemýšlela a mateřské srdce nakonec zvítězilo. Rozhodla jsem se, že to nějak přežiju a že syn nezačne rodinný život v cizím koutě a třeba ho snacha bude mít víc ráda a bude si ho vážit. Ještě před svatbou jsem synovi předepsala byt, aby byl plnohodnotným hostitelem ve vlastním domě.
Svatba se odehrála, mladý pár odešel bydlet do města a já zůstala na venkově a snila o tom, kdy se objeví vnoučata, aby mi je přivezli na venkov. Po několika měsících přijel Michal v novém autě.
Byla jsem velmi překvapená, ptala jsem se, kde na něj vzal peníze, nevzal si náhodou půjčku? A pak mě syn šokoval:- Mami, prodali jsme tvůj dárek – Jak, proč jste prodali byt?
Synu, kde teď budeš bydlet – Mami, jsme mladí, ještě budeme vydělávat, a auto jsme chtěli hned, a za zbytek peněz zítra letíme do ciziny k moři, manželka o tom celý život snila.
Nemohla jsem uvěřit tomu, co jsem slyšela, proč jsem neposlechla manžela, vždyť se o mě tolik bál, a já dala celý byt rozmarům mladých lidí. Pak jsem z nervů skončila v nemocnici, zatímco syn odpočíval u moře.
Michal jezdil půl roku autem a pak ho naboural. A moje snacha žila s Michalem něco přes rok a podala žádost o rozvod. Mému synovi nezbylo nic.
A mně po něm také nic nezbylo a on mi říká, ať si nedělám starosti, že půjde vydělávat peníze a vydělá si na byt. A proč jsem svého muže prostě neposlechla?
