Edik byl nejšťastnějším otcem – narodila se mu dcera Iza. Byl z ní nadšený. Zaplavily ho pocity pýchy a štěstí. V den propuštění se dokonce rozplakal. Nemohl se přestat dívat na svou krásnou Izu: na její sladké, buclaté ruce a nohy, na její rty s mašličkou, prostě radost. A její oči byly neobvyklé, hluboké, tmavě hnědé, téměř černé.
Co víc by mohl potřebovat ke štěstí? Vždyť má doma dvě milované holčičky. Edik byl vysoký, pohledný, modrooký muž se světlými vlasy. Jednou Edikova matka upozornila, že její dcera se svému otci vůbec nepodobá, ani trochu. A vůbec, na jejich plemeno…
Edikovi bylo jedno, kdo co říká, svou dceru šíleně miloval. Říkal, že je po matce. Ale ať to bylo, jak to bylo, Edik postupem času začal pochybovat a na svou dceru se díval stále pozorněji, podezření se mu pomalu zažíralo do mozku.
Brzy se Edikovi postavila jeho žena a tvrdila, že chápe jeho odpor k ní a k tomu, co mu dcera udělala. Stále se na Edika zlobil a začal být lhostejný. Pořád mlčel, otráveně práskal dveřmi a chodil za matkou.
Matka Edika přemluvila, aby podstoupil test otcovství, a on nejdřív říkal, že se bojí reakce své ženy, protože by bylo hodně slz a hysterie, a to by nevydržel. Rok ho matka přemlouvala, až nakonec souhlasil. Když o svém rozhodnutí řekl manželce, byla velmi překvapená.
Pak si jen sbalila věci a odešla s tím, že bude bydlet u rodičů, dokud se neodstěhuje a nedostane odpověď. Hlavou se mu honily myšlenky a pochybnosti: spěchal, udělal špatně, možná by si měl ženu a dceru přivézt domů? Doma bez nich bylo velmi smutno, prázdno.
Nebyla tam žádná radost, žádný dceřin pláč, žádná vůně chutného jídla… jen mrazivé ticho.Když šel na test, jeho žena nepřišla. Nejdřív si myslel, že má zpoždění, a když jí pak zavolal, řekla mu: “Ediku, my už nepřijdeme.
Nechám tě navštívit Idu. Tato slova vzbudila v Edikovi ještě větší podezření, byl si jistý, že znamenají “není tvoje”. Nejspíš se styděl přijít a podívat se jí do očí. Dny plynuly velmi pomalu, zdálo se, že to čekání je nekonečné. A pak, po několika dnech, přišla odpověď.
Edik seděl, díval se na dopis a nemohl ho otevřít. Volala mu matka, aby se na něj zeptala, a tak otevřel výsledek testu, šel k oknu, vypnul telefon a mlčky zíral do dálky. “Pravděpodobnost otcovství je 99,9999 %…” Když se probral, okamžitě zavolal své ženě a oznámil jí, že je přece jen otcem. “Ano, testem otcovství jsi prošel, ale jen na papíře, ne ve skutečnosti.
