Nadia se stala matkou v 16 letech a otci dítěte bylo v té době také 16 let, byli mladí, a tak utekl, nechtěl převzít odpovědnost.
O dva roky později Nadia utekla z domova se svým novým přítelem, v té době jí bylo 18 let. Její syn zůstal u prarodičů. Nadini rodiče se styděli a bolelo je, že vychovali takovou dceru…
Ale z Igora vyrostl vděčný chlapec, měl staré lidi rád, dokonce je považoval za své rodiče. V osmnácti letech se Igor rozhodl oženit. Na svatbu přišla jeho matka a dvě dcery.
Chlapec byl šťastný, vždycky měl svou matku rád, ale bolelo ho to, proč ho opustila, proč? Takovou odpověď od své matky šestnáct let rozhodně nečekal. O osm let později už Igor žil ve vlastním bytě s manželkou a dětmi.
Tento byt mu darovali jeho prarodiče. Najednou v bytě zazvonil telefon, neznámé číslo: “Igore, tady tvoje matka. Mohl bys přijmout svou sestru, bydlíš blízko její univerzity. Je to pro nás teď těžké…
Nemůžu si dovolit pronajmout pro ni byt. Její otec mě opustil, nemám z čeho platit, je to jednoduché,” řekla matka. Vyslechl ji až do konce, nepřerušil ji a klidně odpověděl:
“Ženo, máte špatné číslo,” odpověděl Ihor jedním dechem, jako by si tuto větu připravoval osm let, a pak klidně zavěsil. Někteří členové rodiny Igora odsoudili:
“Nebyla to chyba jeho matky, ale jeho sestry, mohl jí pomoci, je pro ni těžké vychovávat sama tři děti. Slyšeli jste to sami!”.
Druhá část ho podpořila. Igor se držel svého, nezapomněl na matčina slova “chyba mládí”, tuhle větu měl v hlavě ještě dlouho. Rozhodl se, že v životě má pomáhat jen svým prarodičům, ne cizí ženě, nehodlal nic dělat. Myslíte si, že Igor udělal správnou věc, nebo měl pomoci své matce?
