Moje matka má dvě dcery – mě a mou starší sestru Iwonu. Obě jsme se odstěhovaly z naší vesnice, dostudovaly a zůstaly ve městě.Náš otec před sedmi lety náhle zemřel, takže maminka žije sama. Mé starší sestře se život vydařil
– vdala se za poměrně bohatého muže, který byl o patnáct let starší než ona, a porodila dva syny.Iwona si mi jednou postěžovala, že si Vítka nevzala z velké lásky, jen proto, že byl bohatý.
Chtěla zajistit sobě a jejich dětem blahobytný život. Ale nevím, jestli by si měla stěžovat, každý je pánem svého osudu. V mém manželství je to naopak – s manželem žijeme dost skromně, ale máme se moc rádi.
Máme tři děti: dvě holky a jednoho kluka. Všichni žijeme v pronajatém bytě. A samozřejmě při tak velké rodině není na všechno dost peněz. Sestře nezávidím, naopak jsem ráda, že se jí daří.Ale když se Iwona vdala, úplně se změnila, stal se z ní jiný člověk.
Nedbá na pocity druhých, povyšuje se a obyčejné lidi považuje za méněcenné než sebe. Neříkám to bezdůvodně, hned vám dám příklad. Když se všichni sejdeme u mé matky doma, vždycky se pohádáme.
A já, můj manžel, jakmile překročíme práh rodinného domu, okamžitě se pustíme do práce. Jurek štípe dříví a uklízí na dvoře, zatímco já uklízím a vařím pro všechny, sestra se jde opalovat k řece nebo si dokonce lehne na zahradu na deku a manžel celou dobu spí.
Upřímně řečeno, přijde mi to trochu urážlivé, protože všichni máme doma povinnosti a jsme stejně unavení – takhle se přece chovat nedá… Ale pořád je to nic ve srovnání s jinými věcmi. Moje sestra často vodí své děti k mé mámě: na prázdniny, na víkendy nebo v létě. Ve stejnou dobu tam jezdí i moje děti.
Jde o to, že když posíláme děti na venkov, bereme s sebou spoustu jídla a všeho, co by mohly potřebovat, a pokud zůstávají u babičky déle, necháváme peníze pro jejich matku.
I kdyby to byly naše poslední drobné, víme, že je bude potřebovat víc.Iwona nic takového nedělá. Přiveze si kluky a je to, ať si babička poradí… Maminky je mi líto, protože má malý důchod a nic navíc nevydělává.Kde má vzít peníze, aby uživila vnoučata?
A peníze nechávám na své peníze a ne na její děti. No, ale maminka se stydí říct Iwoně, že jí něco chybí, je to dobrý a velmi dobře vychovaný člověk. Proto, chudák, mlčí. Sestra je úplně jiná, nevím, do koho je – je arogantní a drzá.
Náš otec byl taky její úplný opak. Iwona není chudá, mohla by matce pomáhat víc než já, ale nedělá to. A vůbec se nestydí. Myslí si, že je královnou celého světa a každý by měl skákat vedle ní. A jak s ní můžete vést normální rozhovor?
