Vztah s tchyní nebyl od začátku dobrý. S manželem jsme manželé už 14 let, vychováváme dvě děti, zdá se, že se u nás už všechno normalizovalo, ale jeho matka se stále nemůže uklidnit. Hned po svatbě jsme si mysleli,
že budeme žít s tchyní, ale trvalo mi jen pár měsíců, než jsem všechno pochopila a odešla odtamtud. Pronajali jsme si byt a tam se nám narodil starší syn. Později jsem začala trvat na tom, že potřebujeme vlastní bydlení, a tak jsem poslala manžela vydělávat peníze.
To tchyni hodně naštvalo, říkala, že když nemám dost peněz, mám se sbalit a jít vydělávat sama, a ne posílat syna. Ale já se držela, manžel začal jezdit do zahraničí a po šesti letech jsme si koupili vlastní byt.
Teď máme dvě děti: staršího syna Andreje a mladší dceru Annu. Nedávno měla dcera narozeniny, takové malé výročí, 10 let. Dítě chtělo slavit, tak jsem pozvala nejbližší příbuzné a přátele, abychom to trochu oslavili. Přijela tchyně, ne sama, ale s vnučkou od mladšího syna.
Holčička je vrstevnice mé Anny, vždycky se přátelily a často si telefonují. Manželův bratr se rozvedl se svou ženou, takže tchyně svou vnučku obzvlášť chrání. Svou druhou snachu nemá ráda ještě víc než mě a kritizuje ji, že je špatná matka.
Do jejich záležitostí se nevměšuji a s dívkou mám dobrý vztah. Prostřel jsem stůl, povídali jsme si, všechno bylo v pořádku. Pak ale tchyně najednou vstala od stolu, začala vnučku oblékat a řekla, že jsou na cestě.
Byla jsem překvapená, protože jsem ještě ani nepodávala dort. Ptám se tchyně, co se stalo, a ona říká, že se děti nerozdělily o nějakou panenku a že moje dcera mohla být ke své sestřenici velkorysejší.
Odešla, všichni si všimli, že tchyně seděla u stolu bez nálady ještě předtím, než se stala ta věc s panenkou. Koneckonců proč se plést do záležitostí dětí, ty si to vyřeší mezi sebou. Pravý důvod jsem se dozvěděla až druhý den.
Znovu jsem zavolala tchyni a ta si začala stěžovat, proč dělám mezi dětmi rozdíly: moje dcera uspořádala narozeniny s balónky a dortem a koupila panenku, zatímco matka druhé vnučky by takovou oslavu nikdy neuspořádala.
To, co říkala, přesahovalo hranice zdravého rozumu. No a teď nebudu organizovat dceřiny Vánoce tak, aby je vnučka neviděla a netruchlila, že je nemá?
Vždyť dítě má mámu, ať je špatná matka i z pohledu tchyně, ale ještě je tu táta. No, ať si tchýně promluví se synem, jestli chce pro vnučku lepší budoucnost, a já jsem tady od toho. No, nemám pravdu?
