Moje dcera se vdala. Vyvstala otázka – kde mají mladí lidé bydlet? Mám jednopokojový byt. Moji dohazovači mají třípokojový byt. Mají také dvoupokojový byt, který pronajímají. V něm tchánovci nechávají bydlet svého syna a snachu.
Novomanželé se rádi nastěhovali a slíbili, že si našetří na vlastní byt. Oba pracují, vydělávají slušné peníze a za pár let by v zásadě mohli něco našetřit. Ale nedávno za mnou přišla dcera a řekla mi, že tchánovci jim za tento byt účtují plný nájem – čtyři tisíce hřiven bez poplatků za služby.
Dcera byla naštvaná a já taky. Tchánovci jsou velmi spořiví lidé. Už deset let nejeli na dovolenou, nekupují si nové věci, nejedí maso. Tchánovci šetří! Tak se jim podařilo koupit tenhle byt, kde teď děti bydlí.
Nyní plánují koupit druhý byt. Na stáří. Pronajmou si dva byty a budou pohodlně žít v důchodu. Vytrvale jdou za svým cílem. Proto mě překvapilo, když dohazovači pustili novomanžele do svého bytu.
Ale jak se ukázalo, neměli v úmyslu přijít o svůj příjem. Dcera se chce přestěhovat, protože říká,že ona a její manžel nikdy nenašetří na vlastní dům. Když budou platit nájem, nebudou si moci našetřit na vlastní bydlení.
Řekla jsem dceři, že se ke mně mohou nastěhovat hned zítra, bez nájemného a poplatků za služby. Budu jim pomáhat, jak jen to půjde. Jsem připraven rok nebo dva spát na pohovce v kuchyni a udělám místo dětem. Nechápu toho dohazovače.
Ale kdybych měl volný byt, začal bych na svém dítěti vydělávat? A požadovat po něm nájemné? Nikdy! Dal bych jim to zadarmo. Ať si bydlí a šetří na vlastní bydlení. Ale jak se ukázalo, lidé jsou různí.
