Můj vztah s manželkou se vyvíjel velmi rychle. Jednoho dne jsem ji uviděl v letní kavárně, když jsem šel na oběd, a neodolal jsem a zeptal se jí: “Můžu se s tebou seznámit? Odmítla, ale nevěděla, jak jsem neproniknutelný, a tak jsem ji o rok později požádal o ruku.
Předtím proběhlo dlouhé pronásledování, po kterém jsme spolu začali chodit, a v našem vztahu bylo všechno dokonalé. Měli jsme silnou vzájemnou lásku a po šesti měsících manželství mi manželka oznámila, že budeme mít miminko.
“Jsem těhotná,” řekla a zářila radostí. “Jsem tak šťastný!” vykřikl jsem a pevně ji objal. Po celou dobu těhotenství jsem svou ženu hýčkal a plnil všechna její přání. Spěchali jsme se o novinku podělit s rodiči, ale tchán nebyl příliš nadšený.
“Dělej si, co chceš, nám je to jedno,” řekl. Ale já byl tak šťastný, že jsem jejich reakci nevěnoval velkou pozornost. Moje těhotenství probíhalo dobře a porod byl dobrý. Manželka však měla těžký porod, rodila 10 hodin, ale nakonec se nám narodil chlapeček.
Po narození syna moje vyčerpaná žena upadla do hlubokého spánku. Celou dobu jsem seděl vedle ní a pak do pokoje vešel lékař: “Gratuluji k narození vašeho dítěte. Mám však pro vás nepříjemnou zprávu. Během porodu byla chlapci poškozena páteř.
Bohužel se z něj může stát invalida. Budete s ním trpět do konce života, pochopíme, když napíšete dopis o odstoupení od smlouvy,” řekl lékař smutně. “Jak se to mohlo stát? Testy přece dopadly dobře, ne?” zeptal jsem se.
– Bohužel se to stalo, i když je to vzácný případ. Jste připraveni s tím žít po zbytek života? Přemýšlejte o mých slovech,” odpověděl lékař. Když se to tchán dozvěděl, okamžitě zareagoval. Poslal textovou zprávu: “S naší pomocí vůbec nepočítejte”.
Bylo to velmi frustrující, protože jsme kromě nich neměli nikoho jiného, já jsem neměl rodinu, ale to je jiný příběh. Pak jsme si uvědomili, že se musíme spolehnout jeden na druhého.
Bylo dobře, že jsme s manželkou v těchto těžkých chvílích zůstali spolu. Macharčík byl dítě jako každé jiné, ale neuměl chodit ani sedět. Jednou jsme s ním šli po hřišti a přišla k nám stará paní a řekla, že s námi soucítí a že zná někoho, kdo by nám mohl pomoci.
Ukázalo se, že nedaleko od nás je vesnice, kde žije šamanka, a ta nám prý může pomoci. Druhý den jsme k ní vzali Makara. O několik měsíců později se stal zázrak a náš syn začal chodit. Nyní je naprosto stejný jako ostatní děti.
Makar začal chodit do školky, přihlásili jsme ho do tanečních a začal tam chodit s velkou radostí. Po nějaké době za námi přišel jeho tchán, aby nás požádal o pomoc při léčbě svého syna, který měl autonehodu a který mu kdysi řekl, aby s jeho pomocí nepočítal.
Manželka tehdy jednoduše řekla: “Nepotřebujeme vaše omluvy. Vyřadil jsi nás a naše dítě ze svého života, takže teď vyřazujeme i tebe. S naší pomocí vůbec nepočítejte.
