Za celých 17 let, co manželova matka pracovala v Itálii, nám nijak nepomohla – ani domem, ani bytem, ani jinou pomocí.
Navzdory svým obavám jsem dlouho nic neříkala, protože jsem si myslela, že žena možná šetří peníze na významnou investici – dům nebo byt.
O deset let později však moji příbuzní stále bydleli ve starém, zchátralém domě a bylo zřejmé, že tchyně není typ člověka, který by uměl vydělávat nebo šetřit peníze.
Snažila jsem se manželovi uvést příklady jiných vydělávajících žen, které za stejnou dobu investovaly do několika bytů nebo domů, ale manžel se rozzlobil a řekl mi, abych matčiny peníze nepočítala. Skutečnost však byla taková, že ona si nic nekoupila ani do ničeho neinvestovala.
Když přijela na návštěvu, očekávala, že ji obsloužíme od hlavy až k patě, a dokonce nás požádala, abychom ji vozili na různé pochůzky.Nedávno přijela opět na návštěvu a můj muž mi oznámil, že u nás bude se svým otcem bydlet o prázdninách.
Neměla jsem chuť ji hostit v našem domě, zejména proto, že mi nenabídla žádnou finanční pomoc, ani když můj vlastní otec začátkem tohoto roku vážně onemocněl.
Nevím, jak tchyně nakládá se svými příjmy, a nechci ji soudit, ale nemohu si pomoci, ale zajímalo by mě, proč neudělala nic, aby pomohla svému jedinému synovi nebo vnoučatům.
