Je mi 30 let, můj bratr je o 4 roky starší než já. S bratrem jsem neměl rodinný vztah. Nebyli jsme přátelé. Byli jsme jen velmi odlišní.
Nelíbilo se mi, že než jsme se vzali, šel můj bratr se svými přáteli a pak se z něj stal poskok. Neměl žádný vlastní názor. Jsem na to zvyklý, takže si udržuji odstup – snažím se neangažovat v jejich rodině a nepouštím je do té své.
Oba jsme dospěli, opustili rodiče a každý z nás se snažil vybudovat si vlastní život. Já jsem rodičům vždycky pomáhal, nosil jsem jim všechno, co potřebovali, a bratr si na ně vzpomněl jen o velkých svátcích.
Před čtyřmi lety mi zemřela matka. Začala jsem otce častěji navštěvovat, uklízet, vařit a prát, stejně jako to dělala moje matka.
Můj bratr a jeho žena navštěvovali otce jen na jeho narozeniny. A pokaždé si stěžovali na svůj život a nedostatek vlastního bydlení. Před dvěma lety byla mému otci diagnostikována strašná nemoc.
Na léčbu potřeboval velkou částku peněz. Otcovy a moje úspory byly rychle vyčerpány. Požádal jsem bratra o pomoc, je to syn, takže jsem mohl počítat s jeho pomocí. Peníze mají, protože šetřili na byt.
Ale místo mého bratra odpověděla švagrová. Řekla, že otci nepomohou. Byt byl pro ně důležitější.V té době jsem žila ve své malé, ale velmi pohodlné garsonce, kterou jsem se rozhodla porodit.
Táta mi to zakázal, ale já mu vysvětlila, že se chci rozšířit, takže to bylo v pořádku. Kromě bytu měl otec ještě auto a daču. Ale rozhodl jsem se, že auto potřebuji, abych mohl otce vozit, a dača byla ve špatném stavu, takže jsem ji musel dát nejdřív do pořádku.
Týden předtím, než naposledy vydechl, na mě otec přepsal veškerý svůj majetek. Můj bratr a švagrová jsou přesvědčeni, že se k nim otec nechoval spravedlivě. Chtějí, abych se s nimi podělil. A jsem si jistý, že jim nic nedlužím.
