Tchyně každý den volala Dmytrovi a žádala nás, abychom přijeli do jejich vesnice na návštěvu. Říkala, že se jí po vnoučatech moc stýská a že je neviděla už několik měsíců. Cesta k nim trvala čtyři hodiny. Synovi jsou čtyři roky a dceři skoro tři.
Není snadné cestovat se dvěma malými dětmi. Oba jsme to věděli. Ale manželova matka byla velmi vytrvalá a my jsme souhlasili, že pojedeme. Manžel si vzal v práci volno, abychom mohli odjet v pátek ráno a vrátit se v pondělí.
Zavolali jsme tchyni a řekli jí, kdy přijedeme. Řekla, že počká u nás, uhněte těsto a v pátek upeče koláče. Nakoupili jsme dárky pro Dmytrovu matku a sestru a odjeli.
Několikrát jsme se zastavili, abychom pustili děti na procházku, a v době oběda jsme se zastavili v kavárně na jídlo. Celkem jsme na cestě strávili téměř 8 hodin. Do domu mé tchyně jsme dorazili večer.
Radostně nás přivítala, povečeřeli jsme a děti šly rychle spát, protože byly cestou velmi unavené. A ráno přiběhla Natálie, moje švagrová, k mamince a řekla jí, aby se rychle oblékla, protože její zeť čeká v autě. Ukázalo se, že sestra mého zetě se vdává, že se dnes berou.
Tchyně, krásně oblečená, vyšla z pokoje a spěchala za dcerou.- “Chovejte se jako doma,” řekla nám, “v lednici je jídlo, něco jsem uvařila. Rajčata a zelí jsou ve sklepě, jsou tam i nějaké konzervy a brambory jsou ve sklepě, takže si pro ně můžete dojít sami. A synu, nezapomeň včas nakrmit slepice a prasata.
A odešli. Byli jsme s manželem velmi překvapeni. Moje tchyně všechno věděla, takže. A co její “stesk po vnoučatech”? Ještě se ani neprobudili a ona už utekla a ani se neobtěžovala to vysvětlit.
Večer tchyně zavolala, že tam zůstane přes noc, aby mohla druhý den pokračovat v chůzi. Vrátí se v neděli večer. Manžel řekl, že bychom měli odjet v neděli večer, že tu noc budou děti spát na cestě a pro mě to bude jednodušší.
Začali jsme se připravovat na cestu domů. V neděli večer se vrátila tchyně, zrovna jsme balili kufry do auta a ukládali děti. Manželova matka byla velmi nešťastná, také ji to překvapilo.
“Říkali jste, že zítra ráno odjíždíte. Neviděla jsem pořádně svá vnoučata. Co tím myslíte? “Kdyby se ti stýskalo po vnoučatech, mami, nikam bys nejezdila, zůstala bys s nimi doma.
Kdybys chtěla vidět svá vnoučata, přijela bys k nám sama. Přivezli jsme tobě a tvé sestře nějaké dárky, jsou na terase. Na shledanou. Moje tchyně je námi uražená. Vůbec se mnou nemluví a manžel se zmůže na pár slov skrz zuby. A co je naše chyba?