Svou snachu jsem neměla ráda už dlouho, ještě než jsme se seznámili, protože chodila do stejné třídy jako můj syn, a jasně si vzpomínám, jak na rodičovských schůzkách rodiče neustále haněli její chování, protože to byla neuvěřitelně zlobivá holka.
Přestože měla velmi dobrou mysl, vůbec se jí nechtělo učit a neměla vůbec žádnou úctu ke starším.
Nemyslela jsem si, že by se s věkem mohla změnit, pro mě byla a stále je hlavní tyrankou třídy. Do poslední chvíle jsem doufala, že ke svatbě nedojde, ale můj syn ji požádal o ruku jakoby ze zlomyslnosti.
V důsledku hádky mezi mnou a synem jsem se svatby nezúčastnil, protože jsem nechtěl vidět, jak můj syn buduje štěstí s takovou osobou. Druhý den po svatbě se ukázalo, že švagrová byla dokonce rozrušená, když zjistila, že tam nebudu.
Schválně chtěla, abych viděla, jak si s ní můj syn váže uzel, abych se cítila ještě hůř… to je ale parchant!Po svatbě se novomanželé přestěhovali do Polska a poté se mnou syn jednoduše přestal komunikovat kvůli staré zášti.
Bylo mi to líto, protože ať si vzal kohokoli, zůstal mým synem, a dokonce jsem později litoval, že jsem stál v cestě synově svatbě s jeho milou, ale nedalo se nic změnit, zůstal jsem úplně sám…
Jednoho dne jsem jako obvykle vstal brzy ráno a šel pracovat na zahradu, pracoval jsem tam až do oběda, když mi najednou na dvůr vběhla malá holčička, která zjevně nebyla z naší vesnice.
Za ní šla dívka, která byla tak krásná, elegantní a jen několik rysů v obličeji ji prozrazovalo jako právě tu dívku, kterou jsem považoval za nejlepší kandidátku na manželku mého syna.
Ukázalo se, že to byl můj syn, kdo ke mně choval zášť, ale moje snacha si se mnou naopak chtěla promluvit a nepřišla za mnou sama, ale s vlastní vnučkou, o které jsem ani nevěděl.
