Nevěděl jsem, co je to úplná rodina, protože když mi byly dva roky, otec odešel za milenkou. Matka se věnovala nejstarší dceři a já jsem vyrůstala sama.
Cítila jsem se jako obětní beránek, protože jsem byla kárána i za kousek chleba. Snil jsem o tom, že dokončím školu a odejdu z domova, a uvědomil jsem si, že matka mi vzdělání nezaplatí, a tak jsem tvrdě pracoval.
Když jsem udělal přijímací zkoušky a dostal se na univerzitu, matka se mě ani neptala, kde budu studovat. Uvědomil jsem si, že mě v rodinném domě nic nedrží a nikdo na mě nečeká.
Když jsem matce zavolal, abych jí pogratuloval k Vánocům, hned se mě zeptala, jestli mám nějaké peníze. Ano, moje sestra potřebuje finanční podporu. V prvních letech jsem neměla žádný příjem, protože jsem se stipendiem sotva vystačila.
Rodině jsem nemohl nijak pomoci a oni se zlobili. Když se matka dozvěděla, že jsem si našel práci, její žádosti se změnily v požadavky. Snažil jsem se jim něco poslat, ale neměl jsem dost peněz. To neustálé ždímání mě tak rozčílilo, že jsem na čtyři roky zmizel.
Po celou tu dobu se o mně matka a sestra ani nezmínily, protože potřebovaly jen peníze.Během této doby se moje sestra dvakrát vdala a měla dvě děti. Žila na venkově. Kvůli své špatné povaze se rozvedla a zůstala sama s dětmi.
Po nějaké době mě kontaktoval notář a oznámil mi, že můj dědeček zemřel a odkázal mi svůj dům jako dědictví. Nevím, proč nemovitost přepsal na mě, když jsme se téměř neznali. Mimochodem, byl to otec mého otce, takže jsme spolu nebyli v kontaktu.
Když se to dozvěděla moje matka, okamžitě začala naléhat, abych dům dala sestře, protože ona nemá kde bydlet. Chtěla ho prodat a koupit dva ve městě.Své rodině jsem řekl, že se dědictví nevzdám.
Bez ohledu na to, jak moc mi volali, jak moc mi vyhrožovali, budu si stát za svým. Sestra mě začala odsuzovat a manipulovat se mnou. Jako bych ji nikdy nemilovala, a proto dělám takový opovrženíhodný čin. Ale já po takové lsti nesahám!
Zdědil jsem, prodal dům a přivedl manželku do našeho vlastního dvoupokojového bytu. S rodinou stále neudržuji kontakt, protože mi to mají za zlé. Ať je soudí Bůh!
