Maria pochopila, že si její syn vybral za manželku dobrou dívku. Byla starostlivá a pracovitá. Později se jí narodila dcera. Nemohla ji však přijmout. Ať se snažila uvařit večeři nebo uklidit dům sebevíc, tchyně ji neustále rozčilovala.
Nikdy si nestěžovala a tiše doufala v to nejlepší. Nakonec ji Maria začala nenávidět a sama to nevěděla. Nejspíš ji neměla ráda za to, že její syn byl ochoten dát duši této ženě, záviděla mu, že je jedináček. Pořád se jim snažila působit bolest. Pak se rozhodla, že se s nimi rozvede.
Přemluvila svou snachu a dohnala ji k tomu. Ta to nevydržela, vzala dceru a odjela k rodičům. Marie se rozhodla najít synovi pohodlnou ženu. Ale nevydrželi spolu ani rok. Pak přišla jiná žena, pak další a další. Matka přestala počítat, kolikrát je její syn přivedl domů.
Ale jeho život se nevyvíjel dobře. S jednou ženou začal hodně pít. Na druhou platil výživné, i když děti nebyly jeho. Přitom vlastní dceři nedával žádné peníze. Nyní je synovi téměř 50 let. Stal se závislým na láhvi.
Byl dvakrát propuštěn. V životě nedosáhl ničeho zvláštního. Poslední měsíce života tráví tím, že podporuje svou matku. Žijí z jejího důchodu. Jednou se přiznal, že svou první ženu stále miluje a dcera mu velmi chybí. Neví však, jak zastavit nekonečný řetězec žen ve svém životě.
V opilosti neustále napadá svou matku a obviňuje ji, že mu zničila život. Maria mlčí. Ví, že je na tom něco pravdy, a je nyní připravena odčinit svou vinu. Ráda by svého syna osvobodila a vrátila mu jeho první ženu. Někdy zoufale pláče a prosí vyšší mocnosti, aby jejímu synovi navrátily lásku a rodinu.
Snacha však už nechce vidět ani svého bývalého manžela, ani svou tchyni. Dlouho od ní snášela ponižování a podlost. Maria se jí snažila vzít vnučku a manipulovat s její prací. Podala na svou snachu žalobu.Této ženě a její vnučce neprospěla.
A uvědomila si to až ve stáří. Přitom první žena je velmi dobrá žena: nikdy nepila, pracovala, vychovávala dítě. Teď si Marie nemůže odpustit svou slepou nenávist. Neví, jak svou vinu odčinit.
