Když jsem se vdávala, bylo mi devatenáct. S manželem jsme uvažovali o pronájmu domu, ale jeho matka navrhla něco jiného: abychom bydleli u nich.
Nabídka mě nezaujala, ale přesto jsem se rozhodla souhlasit. Byt v manželově rodině byl velký: i když tam kromě rodičů bydlela i moje sestra, měli jsme docela samostatný pokoj.
Bezprostředně po přestěhování mi to připadalo normální, ale pak jsem si všimla, že tchyně na všem šetří. Nakupovalo se jen jednou týdně v obchodě, přičemž tchyně kontrolovala ceny a účtenky.
Oblečení se kupovalo jen ve výprodejích. Pokud někdo zapomněl v domě zhasnout světlo, začal skandál. Mikrovlnná trouba a pračka byly opět zakázány, aby se neplýtvalo elektřinou, a později se toto pravidlo rozšířilo i na fén.
To mě však ještě tolik netrápilo. To, co bylo kapkou, která přetékala černotou, byla otázka vody. V tomto domě bylo normou mýt se jednou týdně v neděli, aby se spotřebovalo co nejméně vody. Byl jsem zvyklý sprchovat se každý den.
Teď to bylo zakázané. Byla rána, kdy jsem před prací navštívila kamarádku a ona mi dovolila použít její koupelnu a umýt si vlasy. Také jsem se mohla tajně umýt, když jsem byla doma sama.
To mě rozčilovalo a navrhla jsem manželovi, aby si pronajal samostatný byt, abychom mohli žít společně jako skutečná rodina. On to ale odmítl s tím, že se tam cítí dobře, protože je tam pomalu a blízko do práce. Nechápala jsem, jak je to možné.
Pak jsem se rozhodl promluvit si s tchyní a navrhnout jí, abych platil za spotřebované služby a vodu. Souhlasila. A pak byl v televizi pořad o Číně, kde říkali, že tamní rodiny velmi těžko šetří vodou, a to tak, že se všichni myjí ve stejné koupelně, aniž by měnili vodu. Nejdřív děti, pak manželka a nakonec manžel.
Moje tchyně na jedné rodinné schůzce navrhla zavést takový systém u nás doma. Nemohla jsem tomu uvěřit, ale všichni to považovali za skvělý nápad a hned příští neděli se všichni společně vykoupali.
Po manželově sestře měla přijít řada na mě, ale takovou “poctu” jsem odmítla, nedokázala jsem se přinutit do té vody vlézt. Všichni se umyli a pak tak spokojeně seděli. Podíval jsem se na ně a jasně jsem pochopil, že už to dál nevydržím. Znovu jsem nadhodil otázku pronájmu samostatného bytu.
Manžel nechtěl, ale já se zmínila o rozvodu: buď to, nebo se vrátím k matce, a pokud své rozhodnutí nezmění, rozejdeme se. Uplynuly dva týdny a muž se stále nevzdával.
Byl jsem neuvěřitelně šťastný. Pronajali jsme si samostatný byt, ale brzy jsem pochopila, že ten muž své zvyky nezmění. Nyní jsem měl zakázáno plýtvat elektřinou a vodou.
Došla mi trpělivost a rozhodla jsem se s manželem navždy rozvést. Okamžitě se vzpamatoval a odešel, ani neprotestoval. Nyní žiji sama, pronajímám si byt a mám dostatek peněz na všechny své potřeby.
Sprchuji se každý den a teď nechápu, jak jsem to mohla tak dlouho vydržet bez ní. Jediné, čeho lituji, je, že jsme vůbec souhlasili s bydlením u tchyně. Asi bychom se s manželem nějak domluvili, kdybychom to rozhodnutí neudělali…..