Samozřejmě se nechci s mámou hádat, ale něco mi říká, že bez toho to nepůjde. Jde o to, že máma je v důchodu, má spoustu volného času a prostě neví, co s ním. T
eprve teď chápu, jakou jsme s manželem udělali chybu, když jsme si koupili byt na stejném sídlišti, kde bydlí moje maminka, a teď, jak asi tušíte, za námi chodí každý den.
Mně to vlastně nevadí, ale máma v mé nepřítomnosti vládne kuchyni a zbytku bytu. Může klidně vyhodit moje zdravé jídlo a místo něj usmažit dětem řízky, i když moc dobře ví, že maso nejíme.
Po ní jsou všechny pánve a hrnce mastné, protože máma nechce používat prostředek na mytí nádobí, protože si myslí, že je “chemický” (ačkoli u nás doma jsou všechny mycí prostředky ekologické). Na druhou stranu různé sladkosti a koláče, které k nám domů nosí, už podle mámy vůbec nejsou škodlivé.
Máma, samozřejmě bez mého vědomí, pere oblečení, které je v koši na prádlo, aniž by ho třídila: může prát moje spodní prádlo společně s bundami a utěrkami z kuchyně.
Každý den, když přijdu domů, vidím, že věci v mé ložnici jsou na úplně jiných místech. Je zřejmé, že máma už tady uklízela. A dnes, když jsem přišla domů, uviděla jsem na podlaze škrábance a hned jsem uhodla proč.
Máma se rozhodla, že pohovku sama přetáhne na jiné místo, a přitom poškodila podlahu. Když jsem se jí zeptala, proč ji přestavuje, odpověděla, že “pohovka by měla být blíž k oknu, aby se na ní pohodlněji četlo”.
A je jedno, že na té pohovce nikdo z nás nikdy nečetl! Málem jsem se rozbrečela, protože naše podlaha byla úplně zničená. “To nic není, položíš linoleum,” řekla jsem.- řekla máma a odešla domů, aniž by pochopila, proč jsem tak naštvaná.
Seděla jsem a přemýšlela, jestli mám mámě říct, že její pomoc nepotřebujeme? Jak byste se zachovali vy, kdybyste byli na mém místě?
