Maria byla těhotná a žádné okolnosti ji nenutily, aby se dítěte zbavila. Byla zoufalá a nechápala, co se děje.
Maria pocházela z vesnice a svým vrstevníkům se nepodobala, byla dobře vychovaná, inteligentní a schopná.Od dětství věděla, že po škole půjde na univerzitu a přestěhuje se do města.
Jak už to tak bývá, mladí lidé odcházející z vesnice se domů vraceli jen zřídka. Ve vesnici proto žili hlavně starší lidé. Maria a její přítel Arek, který také pocházel z vesnice, úspěšně dokončili studia. Pracovali v obchodě se smíšeným zbožím.
Ona byla vedoucí oddělení a on prodavač. Nejprve spolu bydleli na koleji a po ukončení studia si společně pronajali byt. Později Maria otěhotněla a plánovali velkou svatbu, ale došlo k tragédii.
Její budoucí manžel a otec jejího nenarozeného dítěte zemřel při autonehodě.Maria si uvědomila, že by pro ni bylo těžké zůstat sama ve velkém městě, a proto se rozhodla vrátit na vesnici ke své matce. Dívka se rozhodla rodiče překvapit.
Takovou reakci však nečekala.Doslova ji to postavilo před hotovou věc. “Žili jsme pro tebe celý život, školu, univerzitu. Nic sis neodepřela, když jsi žila ve městě, nemáš právo po nás chtít, abychom tě znovu přijali!”
“To je pravda,” odpověděla. – slyšela Maria od své matky. Marii nezbývalo nic jiného než se znovu vydat na místo, kde jí všechno připomínalo studentská léta a nezapomenutelné chvíle s Arekem. Takhle to ale být nemělo. S bolavým srdcem učinila rozhodnutí, kterého bude litovat do konce života.
Dívka se rozhodla, že se dítěte zbaví. Dobře si uvědomovala, že to pro ni samotnou bude těžké, že se na ni všichni budou dívat nepříznivě. Opustila dům svých rodičů, tentokrát už nadobro.
Cestou na autobusovou zastávku potkala svou kamarádku Izu, která jí nabídla, že ji sveze. Maria jí všechno řekla.O těch krásných studentských časech, o společných plánech s Arekem, o jejich čisté a vzájemné lásce, o dítěti.
A o tom, jak se najednou všechno změnilo, jak se život obrátil vzhůru nohama. Mariin přítel byl darem osudu, který jí otevřel oči a přesvědčil ji, aby změnila své plány a začala uvažovat jinak.
Vysvětlila jí, že dítě za nic nemůže, že právě dítě jí dodá sílu jít dál. Maria však trvala na tom, že jí nikdo neuvěří, že je to Arkovo dítě.
Jeden z kolegů se zeptal na Arčinu matku, zda s ní Maria udržuje nějaký kontakt.”Má stížnosti, nechci ji zatěžovat svými problémy.” Iza prudce zabrzdila a změnila směr.
Jeli k Arkově matce. Iza řekla Marii, aby všechno vyprávěla, a když žena příběh slyšela, velmi se dojala.”Marie, jsi pro mě jako čerstvý závan vzduchu, už jsem nedoufala v dobré zprávy. Byla jsem ponořena do smutku poté, co mi nejprve zemřel manžel a pak syn.
Děkuji vám, že jste mi řekla, že budu mít vnouče. To je poslední dárek, který mi můj syn zanechal. Ty a já překonáme všechny těžkosti, pomůžu ti vychovat tvé dítě.
Až dítě vyroste, rozhodneš se, kde chceš dál žít, zda se mnou, nebo kde si to sama naplánuješ.” Život je nevyzpytatelný, jsou chvíle, kdy tchyně přijme snachu jako vlastní dítě a skutečná matka ji pod svou střechu nevezme.
