Marina byla sirotek, od dětství ji vychovávala babička Maria. Ta jí nahradila matku, otce a dala jí veškerou lásku, které byla schopna. Bohužel lidé nejsou věční a Marie odešla ve věku 83 let. V té době bylo Marinii 30 let.
Dívka nesla ztrátu své jediné milované osoby velmi těžce, a aby zmírnila morální bolest, stala se dobrovolnicí v domově pro seniory. Jak sama říká, chtěla tam všem pomáhat, protože osamělí staří lidé potřebují lásku a péči nejvíce.
Právě tam se Marina seznámila se 78letou Antoninou. Tato žena neměla žádné příbuzné a byla úplně sama. Měla syna, ale ten opustil tento svět před 33 lety.
Do posledních dnů žila ve starém domě na venkově, pracovala jako pošťačka a neměla žádné úspory, jen skromný důchod. Roky dělaly své a žena začala vážně onemocnět, prakticky už to nezvládala. Nemocnice i obchody byly daleko, na léčbu nebyly peníze…
Ale díky šťastné náhodě dostala nabídku přestěhovat se do domova pro seniory. Život tam samozřejmě nemá na růžích ustláno, ale je to lepší než samota. A najednou se v jejím životě objevila Marina. Během roku rozhovorů k sobě velmi přilnuly a dívka říká, že jí Antonina velmi připomíná babičku.
Marina se rozhodne, že si ji vezme do péče a přestěhuje ji z domova důchodců do svého bytu. Antonina se tomu bránila, nechtěla být dívce na obtíž, ale Marina byla neoblomná.
Nyní je Antonině 85 let, stále žije s Marinou. Dívka se aktivně zajímala o svou léčbu a nyní se cítí mnohem lépe, Marina se vdala a narodil se jí syn.
Nyní žijí všichni společně v jednom domě. Všichni považují Antoinettu za svou babičku, protože se pro ně v průběhu let stala opravdu blízkou osobou.
