Od začátku mé známosti s rodiči mé ženy jsem si byl vědom, že naše vztahy mohou být obtížné. Jsou velmi specifické – starají se o svou dceru Margaret, jako by byla dítě. Přesto jsem nechtěl, aby mezi námi rostl konflikt, takže jsem nemluvil zbytečně a netoleroval jejich chování. Postupem času se však situace začala zvyšovat.
Po svatbě rodiče mojí ženy navrhli, abychom všichni žili společně. Byl jsem proti tomu a dal jsem jasně najevo, že s tímto řešením nesouhlasím. Moje žena a já jsme se dohodli, že si pronajmeme byt, alespoň na začátku, dokud jsme si nekoupili vlastní. Můj tchán se mu nelíbil.
Často toto rozhodnutí kritizuje. Nesetkali jsme se, abychom neslyšeli, že plýtváme penězi, které platíme za něco, co by nikdy nebylo naše. Nebral jsem si to osobně, předstíral jsem, že to neslyším nebo že jsem přikývl. Moje žena je velmi blízko k mým rodičům a já jsem nechtěl být mezi nimi.
Situace se před měsícem zhoršila poté, co jsme si koupili vlastní byt. Moje žena pracuje na částečný úvazek, často přichází domů mnohem před mnou. Myslela jsem, že se postará o můj dům a mě. Teď, kvůli půjčce, jsem začal pracovat více, když jsem se vrátil z práce, upadl jsem z únavy, a kde zde mluvím o přípravě oběda nebo večeře. Moje žena slíbila, že mé žádosti vyhoví.
A tak jsem se nedávno vrátil z práce a našel svou tchyni v kuchyni, vařila na všech hořácích. Celý týden pro mě připravovala večeři. Byla jsem trochu hloupá, neskrývám se. Raději budu vařit svou ženu, ne svou tchyni. Ale musím přiznat, že moje tchyně má zlatou ruku pro kuchyň, takže jsem jí vřele poděkoval a přijal pomoc. Před pár dny vstávám ráno a jdu si udělat kávu a tady v kuchyni nikdo jiný než moje tchyně! Ukázalo se, že žena jí udělala klíč bez mého vědomí, a protože později měla nějaké důležité věci, rozhodla se přijít ráno a pomoci nám, když jsme ještě spali.
Několik dní jsem bojoval se svou ženou. Problém nevidí. Říká, že jsou to její rodiče a že jejich pomoc je pro ni důležitá. Problém je v tom, že takovou „pomoc“ nepotřebuji. Jsem naštvaná, že se moje tchyně pohybuje kolem našeho domu. Zejména proto, že nechápe hranice, dnes vaří a zítra začne dupat v našich šatních skříních.
Dal jsem tedy své ženě ultimátum: Buď vezme klíče od mé tchyně a požádá o méně časté návštěvy, nebo budeme muset vážně mluvit o naší budoucnosti. Tchán a tchyně se samozřejmě o všem dozvěděli a nedali mi pokoj. Mohou mi zavolat, když jsem v práci nebo psát nenávistné zprávy. Nevím, co mám dělat sám. Opravdu jsem se choval špatně? Nemyslím si, že je to mimořádná potřeba, že chci mít doma nějaké soukromí.
