Rodina v kuchyni v klidu večeřela. Manžel s nespokojeným výrazem snědl boršč a převrhl talíř. “Proč tam není maso?” zeptal se manželky.
Manželka odpověděla, že ho dala dětem: “Kdybys vydělal dost peněz na maso, jedl bys s masem. Kdo pracuje, jí maso. Muž se na ni podíval smutnýma očima a řekl: “Přes veškerou snahu nemohu najít práci.
Proč se mi vysmíváte? Ponižuješ mě, ale já jsem nebyl vždycky nezaměstnaný. Ukázalo se, že když nepracuju, nikdo mě nepotřebuje. Jsem zbytečný člověk.
Jeho žena mu tvrdě odpověděla: “Ano, ale posledních šest měsíců jsi žil na můj účet. To ty, ne já, bys měl živit svou rodinu. Ty jsi manžel a otec rodiny. Ale já jsem unavený!
Takhle už dál žít nebudu. Sbal si věci a jdi za matkou. Dopil boršč, oblékl se, rozloučil se s manželkou a odešel. Jakmile se zavřely dveře, jeho žena zavolala tchyni:
– Už mám dost vlastních dětí, nebaví mě živit cizí děti. Moje tchyně byla chytrá žena a měla velký smysl pro humor. Řekla: “Dobře, vezmu si ho, ale jen na chvíli.
Nechci se starat o manžela jiné ženy. Najdu mu práci a přivedu ho zpátky. Pak se posadila na pohovku a povzdechla si. Konečně se zbavila svého loupeživého manžela.
Nechtěl pracovat, jen jedl a spal. Trval také na plnění manželských povinností. Mohl pracovat. Už dávno bych podala žádost o rozvod, ale z manžela se stal rodinný typ, i když je to lenoch. Třeba se z něj vyklube něco užitečného.
