Říct, že mě můj syn zklamal, znamená neříkat nic. Vždycky jsem snila o tom, že se vdá a přinese svou snachu. Přinesl to… teď
teď je jí 27 a je jí 37 a pak? Ve věku 40 let, muž bude stále nic pro sebe, a jeho žena bude padesát, a co bude dělat s ní?
Přátelé se mě snaží podpořit. Různými způsoby. Někdo říká: „Na čem ti záleží?“ Nechte svou snachu přemýšlet o tom, za 10 let ji syn opustí, najít mladý. Není pro mě jednodušší mluvit o těchto rozhovorech. Ano, je mi nyní pouhých 48 let, mezi mnou a mým vyvoleným synem Jarosławem je rozdíl pouhých 11 let.
Učil jsem, učil, učil, učil a pro koho? Pro staré? Andrew, syn, vyrůstal v rodině jako jediný syn. Můj otec opustil rodinu před dlouhou dobou, chlapec nebyl ani 5 let Od té doby byl Andrzej jedinou útěchou nejen pro mě, ale i pro mou babičku a mou bezdětnou sestru. Kandidát ekonomických věd, pohledný, sportovec.
Má svůj byt, nedávno koupil nové auto, a teď všechno dostane tento.
Jarosława je ve skutečnosti 37 let, i když je třeba přiznat, že vypadá ne více než 30, má byt a 8-letou dceru z prvního neúspěšného manželství. A co je nejdůležitější, věděli, že to neschvaluji, vzali se tiše, nenápadně.
Nemohla jsem si ani hrát na svatbě svého jediného syna a oni mi vzali tu radost. A Andrew je šťastný: Miluji ji. Manželství nic nemění. A dcera Jaroslavl je nádherná. Neřekli jsme to, protože jsme věděli, že to nebude bez scény.
Přišli bydlet v Andrewově bytě a pronajali si jeho byt. Nemůžu ani přijít k mému synovi, stali se nějakým druhem distance. Nedávno můj syn oznámil, že čeká dítě. Co bych jí měl říkat? Dcero?
A Andrzej je zodpovědný, teď ji opustí pro nic za nic. Bude trpět až do konce
Ale já, ne on. Nepřijmu to, nepřijmu to Jaroslavl za nic. Budu mluvit se svým synem, se svým vnukem nebo vnučkou, kam půjdu. Ale já ji nepřijmu. Obtočila ho kolem prstu, nasadila na tlamu.
Ale moje sestra mě varuje, že Andrzej mi určitě nepřinese vnuka, když se takhle zacházeji s jeho ženou. “Kolik jich bude žít – jejich podnikání,” radí moje sestra. Nepleňte se, bude to pro vás horší.
Zde je situace. Už nevím, co mám dělat. Nechci přijít o syna a nechci si vzít takovou snachu.
