Už ve škole jsem začala pracovat ve dne v noci, abych zvedal dvojčata k nohám. A tady mi osud udělal neuvěřitelný dar

Vychovávala mě babička. Dva dny před maturitním plesem jsem se dozvěděl, že je to vagrita. Otec dítěte, můj spolužák, který se o tom dozvěděl, začal být nolyagat na neryroivanii varitnosti.

Ale já s ním nepodnikám žádné kroky. “Budu se mnou, i když mě opustíš,” řekl jsem mu. Udělal to, jo. I školní družinu se tam vytratí. Podpořila mě jen babička. O devět měsíců později jsem porodila dvojčata.

Dva roky, dokud dívky nevyrostly, jsem pracoval na mytí podlah v sousední kanceláři. Poté vstoupila do ústavu a nadále pracovala jako uklízečka. Zde jsem potkal Antona, hrdinskou postavu, milého, veselého mladého muže. Před rokem byl demotivován.

Měl jsem trochu času jít na vysokou školu. On a já jsme byli starší než naši spolužáci a viděli jsme život v jiném světle, na rozdíl od našich spolužáků.

Rychle jsme se s ním spřátelili a pak jsme mezi sebou měli romantiku. Anton mi dokonce pomohl umýt podlahu v práci. Byl velmi přátelský k mým holkám. Ještě jsme se nestali ani rodinou a dcery mu už říkali táta a s radostí ho vezly na rameno. Anton a já jsme si po maturitě zaregistrovali manželství.

Muž adoptoval dívky. Anton rychle vystoupil po servisním žebříku a já jsem se nejprve angažoval v domě a dětech a pak začal podnikat. Opravdu jsme chtěli mít děti spolu, ale nic jsme s tím neudělali. Naše dívky jsou již dlouho matkami, naro nám dal vnoučata, každý dva. P

átá se blíží. Miluji svého manžela a děkuji osudu, který mě jednou přivedl s ním… je správné říci, že pokud se jedny dveře zavřou do La, pak okamžitě otevřou druhé. Je důležité vidět příležitost, která se otevřela, a nevzdávat se daru leeovi.

Related Posts