Když jsme s manželem uvažovali o druhém těhotenství, jednoduše jsme od tchyně utekli – pronajali jsme si byt a začali bydlet spolu. O rok a půl později jsem byla podruhé těhotná, ale mělo to být naše první dítě.
Asi už tušíte proč, ale pokud ne, řeknu vám to hned. Moje tchyně byla prostě dítě z pekla. Měla také sedmnáctiletého syna, který byl mnohonásobně horší než ona (nevěřila bych, že je to možné, ale příklad jsem měla přímo před očima). Třípokojový dům byl zcela na mých bedrech.
Tchyně nehnula ani prstem. Jakákoli neumytá sklenice na mě letěla pokaždé, když ji někdo nechal ve dřezu. Moje první těhotenství bylo nejpříjemnějším překvapením v mém životě.
Čekali jsme, až se dozvíme pohlaví dítěte. Tchyně se domnívala, že jsem dítě oplodnila, a křičela o tom při každé příležitosti. Manžel tomu nevěnoval pozornost a snažil se vliv tchyně na mě minimalizovat. Jednou, když byl manžel pryč, se tchyně rozhodla zbavit se svého “nenarozeného” vnuka.
Podařilo se jí to. Rány, které mi zasadila do břicha, byly neslučitelné se životem plodu. Poté se můj manžel nic nedozvěděl. Zatímco jsem byla v nemocnici, posbíral naše věci, zavolal kamarádovi a oba dva vybavili náš byt našimi věcmi. S tchyní jsme už nikdy nepromluvili. Manžel o ní nechtěl ani slyšet, protože jsme oba velmi těžce nesli ztrátu našeho dítěte. Moje tchyně o sobě dala vědět teprve nedávno.
Její mladý syn si domů přivedl ženu, u které se tajně zaregistroval. Nová snacha udržuje tchyni pod neustálým tlakem a strachem. Upřímně řečeno, jsem ráda. Měla si uvědomit, že na každou jedovatou tchyni připadá ještě nebezpečnější snacha.” Když jdu do obchodu, dívám se z okna, abych se snaše vyhnula pohledem.
Bere mi důchod, neustále mě komanduje a doma mi vůbec nepomáhá. “A co jsem vydržel až do konce, musel jsem chodit na záchod,
Rozhodně si nepamatuje, že by neměla znovu opouštět pokoj.” – Pomyslela jsem si. “Tvoje matka s námi bydlet nebude,” podotkl jsem okamžitě. Můj manžel také nebyl nadšený z představy, že by se k nám měla nastěhovat jeho tchyně.
Zatímco jsem hledala místo, kam ji nastěhovat, manžel se rozhodl jít k ní domů, aby se na vlastní oči přesvědčil, co se děje. Švagrová a bratr mu zakázali se k jejich domu byť jen přiblížit. Matka, jak slíbila, vylezla oknem (bydleli v prvním patře).
Bez ohledu na to, jak moc přede mnou tchyně potom klečela, bez ohledu na to, jak moc mě prosila, abych ji vzal k sobě, a bez ohledu na to, jak moc se kála, jsem byl pokroucený pokaždé, když jsem ji viděl a padlo její jméno.
Teď žije ve společném bytě s cizími lidmi. Vůbec mi jí není líto. Měla jsem k ní kladný vztah a ona šla a zničila nám život, sobě i nám, protože to, co nám udělala, poznamenalo celý můj život.
