Protože můj důchod nestačil, rozhodla jsem se, že si najdu práci uklízečky. Ale když jsem dostala výplatu, hned se mi chtělo brečet.

Odešla jsem do důchodu a nyní pracuji jako uklízečka. Nemohu si pomoci, protože důchody jsou tak nízké a já musím podporovat nemocnou matku.

Tak jsem se stala uklízečkou v jedné firmě. Plat byl průměrný, takže jsem si moc nestěžovala. Ale bylo těžké se dostat na místo výkonu práce, každý den jsem strávil asi hodinu cestou tam a stejnou dobu zpátky.

Cesta byla velmi únavná. Musela jsem umýt 12 kanceláří, chodbu a toalety na každém patře. Pak se ale změnilo vedení a nová firma si stanovila vlastní podmínky.

Teď nám nepropláceli dovolenou a nedostávali jsme peníze během nemocenské. Kvůli těmto podmínkám jedna z uklízeček odmítla pracovat. Museli jsme s partnerem převzít její práci, i když jsme za ni nedostali žádný příplatek.

Práce byla stále náročnější, začala mě bolet záda a bylo nebezpečné každý den dýchat prací prášek. Začaly se u mě objevovat alergie. A pak jsem úplnou náhodou uviděla v lékárně inzerát, že ve vedlejší budově potřebují uklízečku.

Rozhodl jsem se jít a zjistit, jaké jsou podmínky. Všechno se mi líbilo, a tak jsem okamžitě dal výpověď v předchozím zaměstnání a přestěhoval se do nové kanceláře.

Když jsem na novém místě dostala svůj první plat, rozplakala jsem se. Ale ne proto, že bych neměla dost peněz nebo že bych byla unavená. Naopak, byla jsem tak šťastná. Na novém místě jsem dostával dvakrát větší plat než na tom předchozím.

Navíc jsem nemyl 12 kanceláří, ale jen 8 malých místností. Měli dražší a kvalitnější prací prostředek, který mi nezpůsoboval alergie. Byla jsem ráda, že mám takovou práci a chápavý tým.

Related Posts