Nevím proč, ale mému manželovi a naší rodině nevěnovali tchánovci téměř žádnou pozornost.
Můj manžel je prostřední dítě, jmenuje se Kolja. Rodiče pomohli nejstaršímu synovi koupit byt. Teď tam žije se svou ženou a mají dvě holčičky, ze kterých tchyně šílí.
Nejmladšímu synovi se dostává zvláštní pozornosti; nedávno dokončil školu a tchánovci mu na počest promoce darovali jednopokojový byt. Ale můj Kolja nedostal nic. Po svatbě jsme požádali manželovy rodiče, aby nás poprvé nechali bydlet v jednom z jejich mnoha bytů.
Tchánovci požadovali, aby nájem platil jejich syn. Museli jsme zaplatit. Netrvalo to však dlouho, protože později si tchánovci našli výhodnější nájemníky a vyhodili nás. Bylo dobře, že se nám v té době podařilo našetřit nějaké peníze a vzít si hypotéku.
Když se nám narodilo dítě, stále jsme spláceli hypotéku a bylo to těžké období.Neměli jsme ani dost peněz na jídlo, a tak za námi přijela moje matka z jiného města, aby nám pomohla.
Moji příbuzní o všem věděli, ale nepomohli nám. A o vnuka se nezajímali, ani nepřišli na propouštění, jen nám telefonicky gratulovali. Ani na rodinné svátky nás nezvali, jen nám blahopřáli.
A pak k nám jednoho dne přišla tchyně. Byla v slzách a řekla mi, že si její tchán našel mladou milenku a vyhazuje ji z domu. Nejstarší syn ji nechtěl pustit dovnitř s tím, že už má dvě děti, mladší syn má bouřlivý osobní život, a ona přišla požádat, aby mohla bydlet u nás. Ale já jsem odmítl.
Odsouzení mých příbuzných mě nezajímá, protože když jsme s Mykolou celé ty roky procházeli těžkým obdobím, tchánovci nám nikdy nepomohli, takže od nás nic nečekali
