S manželem jsme vychovali dvě děti – úžasné děti. Myslela jsem si, že mám krásnou rodinu.Můj syn odešel pracovat do Německa a moje dcera si vzala skvělého chlapce a měla syna. Často jsme se starali o vnuka. S manželem jsem měla dobrý vztah. Každý víkend mi nosil květiny.
K výročí svatby mi daroval zájezd do Itálie – To není život, ale pohádka – pomyslela jsem si. Když jsme se vrátili z cesty, rozhodli jsme se strávit dva týdny na pozemku.Zasadili jsme brambory, mrkev, okurky a další zeleninu. Později na podzim jsme se vrátili, sklidili úrodu a vrátili se do města. Andrew pak začal jezdit na služební cesty.
Nelíbilo se mi to, nikdy předtím nebyl vyslán. Teď byl skoro každý týden dva nebo tři dny někde pryč. Jednoho dne, když jsem zase zůstala doma sama, mi dcera zavolala – mami, můžeš odvézt tchyni? Protože tchána bolí záda a nemůže pro ni přijet a ona byla na návštěvě u vnuka – požádala mě o laskavost.
Souhlasil jsem. Rodiče mého zetě žili ve stejné vesnici, kde jsme s manželem měli pozemek.Rozhodla jsem se, že až tam tchyni odvezu, zajedu se podívat, jestli je všechno na svém místě. Ráda jsem jedla koláče z kachlové kuchyně, kterou tam máme, takže jsem musela sbírat mladé větvičky.
Nejdříve jsem navštívila dceru, abych odvezla tchyni. S tchyní jsme si skvěle rozuměly, slíbila jsem jí, že jí přinesu palačinky z pece – zaručuji, že jsou moc dobré. Když sníš aspoň jednu, budou ti tak chutnat, že si řekneš o další,” ujistila jsem ji. Rozloučila jsem se s tchyní a odjela na náš pozemek.
Překvapilo mě, když jsem si všimla manželova auta před brankou. Měl by přece být na služební cestě. Uvědomila jsem si, že manžel něco skrývá a já se to brzy dozvím – Tady ta pohádka končí,” pomyslela jsem si smutně.
Vešla jsem na verandu, odkud se ozývaly hlasy. Můj manžel a jeho kamarád popíjeli víno a líbali se.Nekřičela jsem, nedělala jsem skandál. Jen jsem manžela upozornila, že podám žádost o rozvod. Snažil se prosit o odpuštění – Je lepší být sám než s někým nešťastný.
Pokud jsi mě podvedl, nikdy jsi mě nemiloval. Sbohem, odjel jsem za synem do Německa a rozvod budu řešit přes právníky, pokud to bude možné. Nemyslela jsem si, že jsou lidé po tolika letech společného života schopni takového ublížení.
