Ukázalo se, že jsem si vzala skutečného lakomce. Tušila jsem to od začátku, ale milovala jsem ho, a tak jsem se rozhodla zasvětit mu svůj život. Prožili jsme spolu krásné chvíle a pak jsme se vzali.
Zpočátku jsme společně sestavovali rozpočet, dohodli se na výdajích. Jenže Gienek dával peníze vždycky s velkou bolestí. Dokonce jsem z něj musela vymáhat každý zlotý. Zpočátku jsem si nemyslela, že by muž měl kompletně živit celou rodinu.
Ženy přece nejsou bezmozky ani bezmocné. Zároveň situace v naší rodině překročila všechny meze. Přestože jsem sama nikdy nežila na cizí závislosti a zároveň jsem pracovala, plánovala jsem budoucnost. Vše však nasvědčuje tomu, že jsem si vše plánoval sám. Jednoho dne mě napadlo, že do rozpočtu investuji pouze já.
Manžel se mnou platil pouze hypotéku. Nebral mě do kaváren ani mi nedával dárky. Snažil se šetřit doslova na všem. Ale to se netýkalo jeho samotného – rozmazloval se. Pak jsem začal přemýšlet a uvědomil jsem si to. Sám nosil značkové oblečení a boty, nejnovější vychytávky, a dokonce mi nedával dárky ani na Vánoce. Nanejvýš slovně.
Pět let jsem rodinu táhl sám. A můj muž tvrdil, že peníze patří jen jemu a že s nimi chce hospodařit sám. Vysvětlila jsem mu, že vzhledem k tomu, že máme rodinu, jsou příjmy společné. Všechno se musí spravedlivě rozdělit, včetně domácích povinností. Přátelé mě varovali, že ho nepřesvědčím.
Viděli, jak na mě šetří. Na děti jsem ani nepomyslela. Protože s tímto přístupem bychom prostě umřeli hlady. O jakých plánech do budoucna můžete mluvit? Bylo to čím dál horší. Když povýšil a začal vydělávat mnohem víc, přestal přispívat do rozpočtu. Začal se starat o své vlastní potřeby.
Koupil si nejmodernější lyžařské vybavení, odjel na dovolenou do zahraničí, obnovil si telefon. A na mě zbylo placení účtů, které jsem sotva zvládala. Plakala jsem žalem. Ukázalo se, že já pracuji pro nás a on pro sebe, a já nechci podat žádost o rozvod, protože k němu stále něco cítím.
Někdy si myslím, že se vzpamatuje, ale zatím se tak nestalo. Co bude dál, nevím. Mám strach. Protože společná rodina nepřipadá v úvahu. Můj manžel to vysvětluje tím, že každý musí myslet sám za sebe. Souhlasím, ale já neutrácím peníze jen za sebe, ale i za potřeby rodiny. Manžel na rodinu také přispívá, ale nechce do ní investovat.
Kdo je manžel? Je oporou a ochranou, ne kotvou, která nás táhne ke dnu. Tušila jsem, že dříve nebo později budu muset tyto zneužívající vztahy ukončit. Jenže naděje umírá poslední. Možná je lepší se rozejít teď, dokud nejsem stará a mám šanci najít si důstojného partnera.
